|
|
 Přemysl
Hnilička, publicista
Rozhlasové prázdniny v archivu
Prázdninové měsíce bývají v médiích označovány nejrůznějším,
převážně hanlivým způsobem. Všelijaké ty „okurkové sezóny“
skutečně neslibovaly nikdy nic žádoucího – a v rozhlase to
nebývalo jiné. Každoroční pohled do červencového a srpnového
programu nabízel většinou stokrát vyvařený čaj pro křesťanské
psy, jak zní ta pěkná fráze. Zkrátka poněkolikáté reprízované
četby či seriály, zařazované většinou bez fantazie a invence.
Už druhým rokem je to jinak. Samozřejmě – i letos slyšíme
stokrát slýchané, ale vedle toho se na vlnách rozhlasu
uskutečňují dobrodružné výlety do dosud neprobádaných hlubin
archívu. Tyto výpravy za poznáním provádějí dva zkušení
rozhlasoví pracovníci – Tomáš Černý a Václava Ledvinková.
Prvně jmenovaný pojal náplň svého pořadu RozHraní – Poklady z
rozhlasového archivu cestovatelsky. V první části vysílacího
bloku sobotního večera zní vybrané díly publicistického
seriálu Zaparkuj a jeď, který v devadesátých letech uváděl
inženýr Jan Zenkl a v druhé vzácná četba na pokračování
z cestopisu Marka Pola Milion pod názvem Dobrodružství Marca
Pola, kterou v roce 1958 načetl Zdeněk Štěpánek.
Poznávací charakter si zachovává i prázdninové vydání
vltavských Fonogramů, v nichž Tomáš Černý věnuje prostor cyklu
Emanuela Poche Světlem oděná. Pro tyto rozhlasové procházky
Prahou se v šedesátých letech těžko mohl najít fundovanější
člověk – doktor Poche byl předsedou Klubu Za starou Prahu,
vedoucím autorského kolektivu publikace Umělecké památky Čech
a autor Čtvera knih o Praze. Rozhlasový cyklus, který je o
těchto prázdninách vysílán v nezměněné podobě, poskytuje
svědectví o pozoruhodném a vtipném průvodci a znalci pražských
pamětihodností a je srovnatelný co do významu a kvality
s televizním cyklem procházek Prahou s Václavem Vilémem
Štechem.
Výpravy Václavy Ledvinkové jsou méně historické, rozhodně však
neméně zábavné a dobrodružné. Stejně jako v loňském roce i
letos se podařilo dramaturgyni pořadů pro děti a mládež
zásobit prázdninový éter archivními lahůdkami.
Mezi nejzdařilejší zařazujeme dramatizaci knihy Jindřich
Plachty Pučálkovic Amina, kterou pod názvem Tři večery s dědou
aneb vyprávění o Pučálkovic Amině zdramatizovala Jaroslava
Strejčková. Nosný model, v němž dědeček v podání Bohuše
Záhorského vypráví svým dvěma vnukům (talentovaní Petr Havel a
Václav Postránecký) po tři večery příběh o Amině a jejích
vlastnících (Pučálkovy ztvárnili Růžena Merunková a Karel
Máj), naplnil režisér Horčička v roce 1970 dobrým vedením
herců a vtipnými režijními zásahy, díky nimž je inscenace
dodnes svěží.
Další povedenou archivní „akvizicí“ je i pohádka Marjánka,
kterou napsala Markéta Zinnerová a v roce 1975 režíroval Karel
Weinlich. Pohádka o mladé Marjánce, kterou „popadlo vdávadlo“
a které se její teta pokouší dohodit ženicha, z něhož se
vyklube čert Hejhula, se stala téměř hodinovým festivalem
smíchu, kterému kraloval Jiří Sovák v roli cukrujícího a
šišlavého čerta a Libuše Havelková jako svérázná tetička,
která pro ránu nejde daleko.
Prázdiny jsou teprve v polovině, a tak se díky snaze
rozhlasových dramaturgů můžeme těšit na další archivní objevy.
Doufejme, že to nebude naposledy. |
