|
|
 O
politice
Nechce se mi psát o politice. Především to neumím a nebaví mě
to; zároveň mám pocit, že žádná skutečná politika v mém okolí
vlastně neexistuje a jsou to všechno jenom pavlačové příběhy.
A taky jsem stále ještě duchem na Islandu, odkud jsem se
vrátil před dvěma dny.
Na Islandu, který má pouhých 320 tisíc obyvatel a kde je
většina povrchu zemského nezalesněná, je všechno na první
pohled jakoby přehlednější a jasnější než v jiných zemích.
Když tam ovšem člověk jezdí častěji, zjišťuje, že to je jen
zdání. Opravdové problémy jsou totiž složité všude na světě a
žádný ráj jednoduchosti neexistuje. Snad jen v hlavách
populistických politiků a jejich voličů...
Nechce se mi psát ani o islandské politice, chce se mi psát o
sportu. Sportovní život přece dokáže poodhalit mnohé
sympatické i třeba podivné rysy národní povahy. U Islanďanů
především neuvěřitelnou houževnatost a vůli: v poslední době
se tam rozmáhají běžecké a plavecké závody v drsné přírodě a
příslušníci tohoto malého národa v nich dosahují
neuvěřitelných výsledků. Například v terénním běhu o délce 55
kilometrů přes hory a doly z místa zvaného Landmannalaugar do
Thórsmörku překonávají běžci v prvních deseti kilometrech
převýšení asi pět set metrů, během druhé desítky jednou tolik,
pak se čtyřikrát brodí přes řeky, z nichž jedna je až metr
hlouboká, běží se sněhem, ledem... Závodu se v posledních
letech účastní asi dvě stovky lidí a v roce 2009 ho Thorbergur
Íngi Jonsson uběhl za čtyři hodiny dvacet minut. Ženský rekord
je o hodinu delší. Naopak v tříkilometrovém plaveckém závodě v
mořské vodě o teplotě 11,4 stupňů Celsia z pevniny na ostrov
Hrísey obsadily ženy první a třetí místo.
Po vítězství Itálie na mistrovství světa ve fotbale vystoupil
trenér islandské reprezentace, která krátce před šampionátem
Italy porazila a řekl: „Není divu, že vyhráli, když jsme je to
naučili hrát!“ V tom prohlášení byla obsažena typicky
islandská směsice roztomilého humoru a národní hrdosti.
Ale jsou i brutálnější příběhy: Koncem osmdesátých let se
proslavil silák Jón Páll Sigmarsson. Čtyřikrát za sebou
zvítězil na mezinárodních soutěžích, až byl v roce 1987
jmenován „nejsilnějším mužem všech dob“. Bylo to sice v mírně
řečeno nezvyklé sportovní disciplíně, kdy někdo ohýbá železo,
případně vlastní muskulaturou zadržuje start letadla či
lokomotivy, ale svaly Jóna Pálla se staly skutečně proslulými.
Jejich majitel rád používal úsloví, které se v islandštině
rýmuje a dalo by se přeložit asi jako „Žádnej problém pro Jóna
Pálla“, a to se brzy vžilo tak, že ho používal kdekdo a při
jakékoli příležitosti. Sportovec rozdával v médiích rady, jak
se stát skutečně silným, vyprávěl o tom, jak jeho síla pramení
z toho, že je potomkem vikingů a valkýr a že ho matka od
útlého dětství krmila jejich tradičními pokrmy... Pak náhle
zemřel na předávkování anaboliky a rok nato skonal ze stejných
důvodů i jeho trenér. Řekli byste, že se po takovém
nešťastníkovi slehne země, že se všichni budou snažit na
takový trapas zapomenout, ale svět není tak krutý. Úsloví
„Žádnej problém pro Jóna Pálla“ se používá dodnes. A málokdo
si asi uvědomí, že má i druhý, hořký a ironický význam...
Vsadil bych se, že i někteří bankéři a politici, kteří později
zavedli svou zemi do finanční krize, jeho úsloví také
používali.
No vidíte! A pak že nenapíšu o politice...
Žádnej problém pro Jóna Palla!
Jan Burian, písničkář a spisovatel |
