|
|
 Odvrácená
tvář brazilského velkoměsta
Na televizní obrazovky přichází brazilské drama Město bohů
(24. 9., ČT2, 22.45), které s nezvykle syrovou otevřeností
líčí dění v chudinské čtvrti Ria de Janeira v průběhu několika
desetiletí. Režisér Fernando Meirelles (ve spolupráci s
Katiou Lundovou) zvolil strukturu postupně se odvíjejících
retrospektiv, posléze ústících do výchozího bodu, který celé
vyprávění uvozuje a stává se bezmála apokalyptickou předzvěstí
budoucích hrůz pouličních násilností. Přitom úvodní scény (s
chytáním uprchlého kohouta na rušném tržišti) naznačují až
groteskní bizarnost a teprve dodatečně, když se divák k tomuto
výjevu v závěru filmu znovu vrátí, uvědomí si dodatečně
veškeré jeho významy.
Město bohů je pojato jako vzpomínky jednoho z účastníků,
mládence přezdívaného Raketa (Alexandre Rodrigues), vlastně
jediného, komu se podaří vymanit se ze sevření jakoby
předurčeného osudu – jeho komentáře se stávají nedílnou
součástí vyprávění. Snímek ukazuje mladíkovy milostné tužby i
vysněné přání vlastnit fotoaparát, ale hlavně postihuje, jak
celou lokalitu, která se mění ve zdevastovaný slum, začínají
ovládat gangy, které od loupežných přepadů obchodů či
náklaďáků přecházejí k výnosnějšímu obchodování s drogami.
Krvavé rozbroje do sebe vtahují další a další účastníky, nelze
nadále zůstávat nezúčastněný, protože každý pocítí roztočený
kolotoč násilností na vlastní kůži – a počet mrtvých i
nenávist narůstá.
Raketa si nakonec splní životní přání – s foťákem v ruce se
stává přímým svědkem nevídaných přestřelek, z povzdálí snímá
umírající oběti, v pokrčení přihlíží jednání zkorumpované
policie. Vír sytých barev, komíhajících se ve zbrklých útěcích
a kalužích krve, dosahuje vyvrcholení. Vyprávění ovšem spěje k
pesimistickému vyznění: gangy se možná vyvraždí, jenže na
jejich místo nastupují bandy malých dětí, které se zbraní v
ruce dovršují všestranný rozvrat. Je hořkou pravdou povzdech,
že namísto dosavadního očistce nastupuje opravdové peklo.
Město bohů je vizuálně oslnivým dílem, které pouliční násilí
zobrazuje jako závažný společenský jev, mapuje jeho kořeny a
naznačuje jeho těsné sepětí se státními strukturami (gangům
dodávají zbraně sami policisté, kteří navíc požadují „podíl ze
zisku“). Film stvrzuje, že mechanismus, který jako historickou
záležitost ukazuje například režisér Martin Scorsese ve snímku
Gangy New Yorku, má v Jižní Americe svou téměř doslovnou
novodobou tvář.
Jan Jaroš, filmový publicista
|
