Sedmkrát sedm z české poezie a prózy

Pardubický básník Pavel Rajchman (1958) nastartoval v roce 2005 odvážný projekt: rozhodl se po sedm let vydávat, vždycky k sedmému červenci, sborník, v němž by dal prostor pokaždé sedmi českým spisovatelům – básníkům a prozaikům, známým i neznámým, žijícím i těm už zemřelým. Letos, 7. 7. 2011, svoji misi dokončil; jistě i díky vstřícnosti pardubického nakladatelství Theo, které nad ním drželo po celý čas vydavatelskou ruku.

Čili sedmkrát sedm autorů, to jest bezmála padesát spisovatelů, kteří se zapsali do české literatury řekněme posledních padesáti let; byť jasným těžištěm je porevoluční dvacetiletí. Otázkou je, jak se zapsali – respektive podle jakého klíče Rajchman svoji mozaiku skládal. A tu jsme u jádra celého projektu: šlo o výběr ryze subjektivní, vedený spíš autentickým citem než snahou o komplexnost nebo objektivitu. A tak v sedmi sbornících potkáme klasiky typu Miloše Vodičky, Petra Kabeše, Emila Hakla nebo Jana Balabána, ale také dlouhou řádku jmen, o nichž jsme dosud neměli pojem.

Čili: Rajchman funkčně smísil jistotu s objevem, renomovanou veličinu postavil po bok naprosté novinky. A učinil tak se všemi riziky, která z toho plynou: ne všecky texty, které zařadil, stojí za přečtení, ne všecky komentáře, které připojil ve formě předmluv nebo doslovů, dávají o něčem relevantní zprávu. Ale tohle právě je na celém projektu nejvíc sympatické, ba nejcennější: jistá neústupnost ve výběru, jistá tvrdohlavost v pohledu na to, co stojí za to, aby bylo vyvoláno jménem – a co nikoli.

Rajchmanův projekt má sice poněkud legrační a gramaticky vlastně mylný titul, který tu dosud nezazněl, a sice 7edm – ale jeho úsilí přehlédnout nepřeberné bohatství české poezie a prózy zejména posledních dvaceti let vlastníma očima, zmapovat tenhle terén po svém, vyznačit si jím cestu vlastními značkami je nejspíš jediný způsob, jak se dá vytyčené téma uchopit. Těch sedm brožovaných svazků, notabene docela pěkně graficky řešených, by nemuselo, ba nemělo zapadnout!

Radim Kopáč, výtvarný a literární kritik