Číslo 45 / 2011.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s dramatikem a režisérem.
Davidem Drábkem.





 

 

 

 

 

 


Otevřený dopis aneb Přímluva za hudbu

Vážená Rado Českého rozhlasu,

dostal jsem dopis od jednoho z vašich členů a s ním i pozvání k diskusi nad neutěšenou kvalitou hudby ve vysílání veřejnoprávních stanic Radiožurnál a Praha. Rozhodl jsem se reagovat hned a touto cestou, přestože si myslím, že debata měla proběhnout zhruba před dvaceti lety, když se v téhle zemi změnil režim. Od té doby se totiž v hudebním vysílání těchto dvou stanic podařilo zejména úspěšně rozvinout a pak zakonzervovat systém, který slouží takzvanému hudebnímu průmyslu a systematicky devastuje povědomí posluchačů o tom, co to vlastně hudba je a k čemu slouží.
Především odvěký hudební žánr, kterému se říká píseň, byl na vlnách těchto – zdůrazňuji, že veřejnoprávních – stanic degradován na něco, čím se ve vysílání vyplňuje prostor mezi jednotlivými mluvenými vstupy. Když nikdo nemluví a neznějí džingly či reklamy, poslouží píseň jako předěl, jako vata, a tahle vycpávka je ještě ke všemu vybírána a uváděna anonymně. Vesměs se totiž jména interpretů, autorů ani dramaturga, který za to, co se nám line do uší, nese odpovědnost, nedozvíme.
Pokud máte záslužný zájem tento nedůstojný stav změnit, naskýtá se jedna možnost – návrat (ale raději tomu neříkejme návrat – není se kam vracet!) k osobní zodpovědnosti za vybírání hudby v rozhlase, konec anonymity. Konec teorií a praxe „selektorů“, jakož i demagogických výroků o tom, co lidé takzvaně „chtějí“ poslouchat. Dost schovávání se za pofidérní průzkumy a teze, že rozhlas má vysílat především to, co si jeho posluchači přejí.
Veřejnoprávnost v hudebním vysílání přece nemůže spočívat v jakési přímé demokracii, tedy v tom, aby si zprůměrované skupiny vybíraly, co chtějí vysílat z „předvybraného“ balíku hudby. Běžný posluchač rozhlasu zajisté nemůže být dramaturgem, to by znamenalo popření veškeré odbornosti této profese. Dramaturg má v případě veřejnoprávního média také pomáhat posluchačům tříbit si vkus – třeba tím, že informuje o nových trendech, připomíná nejlepší díla minulosti a brání braku a hrubé komerci, aby ovládla vysílání. Je-li hudební část rozhlasového programu v rukou amatérů, kteří se navíc zaštiťují tezí, že lidem se má pouštět, co oni „chtějí“, dopadá vysílání tak, jak ho známe dnes, a lepší to nebude.
Kudy z toho ven? Zrušte všechny ty takzvané playlisty a selektory a dejte důvěru vzdělaným a citlivým hudebním dramaturgům. Skoncujte s anonymitou ve výběru hudby pro vysílání veřejnoprávního rozhlasu.
Je velmi škodlivé, když model vysílání, který představuje zejména Radiožurnál, vychází ze snahy o co největší „poslechovost“ stanice. To je strategie, kterou se vesměs řídí soukromé stanice (a fakt, že ne úplně všechny, by měl být burcující). Od veřejnoprávního rozhlasu žádáme kromě objektivního zpravodajství především kulturnost, která není závislá na diktátu peněz. Nechceme, aby se taková stanice snažila konkurovat bulváru tím, že dodá ještě lacinější zboží.
Prosím, zkuste být odvážní a přehodnotit svůj způsob myšlení a vnímání veřejnoprávní funkce rozhlasu. Ten dosavadní, jak sami vidíte, nikam nevedl.

Jan Burian, písničkář a spisovatel



   ...a etika jde stranou
  Jak to vidí Miloš Čermák
 
  Od aristokratů ze zlodějům

  Navštivte  
 
  Komiks o historii
  Nalaďte si