|
|
 Underground
jménem Zelný rynk
Po osmisté se v sobotu 15. října ve vysílání Českého rozhlasu
Brno ozvala znělka Zelného rynku. Hodinový pořad, který
jednou týdně přináší inspirativní ponor do (jiho)moravského
kulturního dění, připravuje nepřetržitě od roku 1996
redaktorka brněnského rozhlasu a pedagožka JAMU Alena
Blažejovská.
Zelný rynk žánrově spadá do škatulky literárněpublicistický
magazín. Vy sama o něm někdy mluvíte jako o „undergroundu“.
Proč?
Napadá mě citovat Jirousovu Zprávu o třetím českém hudebním
obrození: „Cílem undergroundu u nás je vytvoření druhé
kultury.“ Samozřejmě, tady nejde o kulturu „nezávislou na
oficiálních komunikačních kanálech“, právě naopak. A taky bych
Zelný rynk nechtěla přeceňovat. Ale je pravda, že se snaží
sledovat především jinou než mainstreamovou kulturu –
nezávislou, a tedy neziskovou scénu, ať už použijeme označení
alternativa, underground či menšinové žánry. Pořad také tíhne
ke klubové scéně, dokonce pouličním akcím, jevům na okraji –
okrajovým nikoli kvalitou, ale kvůli nedostatečné pozornosti
ostatních médií nebo i Českého rozhlasu jako celku. Jde tedy
také o ochranu hodnot, které jsou důležité, ale mohly by
zůstat nepovšimnuty nebo být – k naší škodě – v úpadku.
Kulturní či přímo literární magazíny mají v brněnském rozhlase
slušnou tradici. Lze některý z nich považovat za „duchovního
předchůdce“ Zelného rynku?
Do roku 1956 vedl brněnskou literární redakci Oldřich
Mikulášek. Ve vedení ho vystřídal Jan Skácel a toho pak v roce
1963 Vlastimil Pantůček. Právě on byl spolu s Miroslavem
Skálou a později s Karlem Tachovským, Antonínem Přidalem či
Vladimírem Fuxem tvůrcem legendárních brněnských rozhlasových
magazínů. V letech 1956 až 1960 to byl Rozhlasový měsíčník a v
letech 1961 až 1970 už týdeník Nashledanou v sobotu. Slibně se
vyvíjející proměnu tohoto cyklického pořadu zastavil hromadný
odchod zaměstnanců rozhlasu po roce 1968. V letech normalizace
udržovaly magazínovou tradici Pestré minuty a od roku 1977
magazín Obzor. Na magazíny padesátých a šedesátých let se pak
snažil navázat pořad V sobotu ve tři. Pravda je, že
v brněnském rozhlase se, jakkoli pod hladinou, určitá
kontinuita udržela. Například knihovna nikdy nepodlehla úplné
čistce. Ale řekla bych, že trvá hlavně tradice vysílat
v sobotu rozhlasový magazín. Jeho konkrétní podobu každá
generace znovu(vy)nalézá.
Kam jsou napřeny vaše hlavní snahy při přípravě pořadu?
Musí být napřeny všemi směry. Komunikuji s autory původních
textů – fejetonů, esejů, recenzí i seriálů. Vybírám ukázky
z nových knih, natáčím rozhovory a reportáže, vyhledávám
v archivu, vybírám písničky, pořad moderuji. Naštěstí už mi tu
a tam přispějí moji studenti či absolvensti z JAMU. Ale jestli
čekáte filozofickou odpověď, musím zmínit svou „intuitivní
dramaturgii“. Tohle se nedá dělat tak dlouho na základě
urputného chtění, to musí fungovat samo, jako spontánní tanec
ve volném prostoru.
Již z názvu je patrné, že pořad je spjat s Brnem a regionem
jižní Moravy. Je v odkazu na proslulé tržiště zakódovaný i
charakter pořadu?
Možná. Ten název v roce 1996 vymyslel Ludvík Němec, v té době
můj redakční kolega a dnes ředitel Českého rozhlasu Brno.
Tehdy však pořad vypadal jinak. Snad ho k podobnosti Zelnému
trhu víc a víc posouvám. Myslím tím pestrost, barevnost, někdy
možná i neuspořádanost – ve prospěch autenticity a živosti.
Variabilita žánrů i délky jednotlivých rubrik je záměrná.
Pořad vychází vstříc tomu, co se děje, a nesnaží se
spolupracovníky či samotné dění podrobovat přílišné restrikci.
Trvá taky zájem o ekologii – ke spolupracovníkům Zelného rynku
od počátku patří environmentalisté Hana Librová, Jan Keller či
Pavel Klvač.
Kdo tvoří publikum Zelného rynku?
To je zřejmě různorodé. Patří do něj studenti i jejich
učitelé, umělci i jejich kritici, ale také lidé nejrůznějších
profesí a životních stylů z celé republiky. Mám zprávu o
hanáckých tetkách, které se o Dušičkách v krojích na hřbitově
bavily o Zelném rynku a o tom, že jsem prý „šikovná děvčica“.
Poměrně hodně lidí, zdá se, poslouchá Zelný rynk i při jeho
repríze, totiž ve tři hodiny v noci z neděle na pondělí na
celoplošné stanici Praha. Surrealistický básník a prozaik
Pavel Řezníček se prohlašuje za nejvěrnějšího posluchače,
protože prý toto noční vysílání nikdy nevynechal.
V brněnském rozhlase se daří pořadům, které se počtem dílů
blíží tisícovce – Toulky českou minulostí – nebo mají na kontě
dokonce několik tisícovek vydání – Ecce Homo. Zamýšlela jste
před patnácti lety, že se Zelný rynk stane „nekonečným
seriálem“?
Tehdy jsem asi měla jiné starosti než si dělat apriorní
představy o tom, jak dlouho se Zelný rynk udrží na
rozhlasových vlnách. Dcery byly ještě malé a asi mi spíš
připadalo, že péče o ně bude „nekonečným seriálem“. Dnes jsou
obě dospělé, ale Zelný rynk mi zůstal. Na krku? Stala se
z toho radost, ale i odpovědnost. Lidé se na mě obracejí
s prosbou, abych vydržela. Podporu cítím i u vedení brněnského
rozhlasu. Přemysl Rut kdysi prohlásil, že hlavní chybou je
zrušit pořad krátce po jeho vzniku. Nejen patřičnou kvalitu,
vyzrálost, ale i věrné a vděčné publikum si totiž získá až po
letech.
René Kočík
Foto Petr Francán |
