|
|
Kdo se těší na Vánoce, těší se i na pohádky
Mimořádná obliba tuzemských filmových pohádek je svým způsobem
paradoxní: každý je zná do nejmenších detailů, a přesto se
těší na leckdy již zlidovělé průpovídky, vděčné okamžiky
humorné i dojemné. Na pohádky se díváme prostě proto, že
přesně víme, co v následném okamžiku nastane, a těšíme se na
to. Dokáže si někdo představit Vánoce bez Mrazíka (i
když v Rusku dodnes nechápou, proč tato nijak výjimečná
pohádka právě u nás znárodněla), Pyšné princezny,
Tří oříšků pro Popelku?
Prvním specialistou na pohádky, jejichž náměty pocházely od
klasiků jako Němcová či Erben stejně jako od novodobých
pohádkářů z rodu Jana Drdy, se stal Bořivoj Zeman, režisér
Pyšné princezny (1952). Po letech vzpomínal, jak se
schvalovatelům nelíbila postava krále Miroslava (jak může být
feudál kladný, ba příkladný?) – a pomohlo teprve, když
monarcha láskyplně zahradničil a velebil fyzickou práci.
Pohádka lámala divácké rekordy a Zeman se mohl pustit do
dalšího projektu – Byl jednou jeden král (1954).
Postavil vedle sebe dva velikány humoru, Vlastu Buriana a Jana
Wericha, kteří zapříčinili, že do dneška trvají pře, zda
vznikla „pouhá“ pohádka, nebo naopak komedie s pohádkovým
půdorysem. Potíže měl i se Šíleně smutnou princeznou (1968):
popěvky o piklení a nevinná taneční parodie kozáčku
zapříčinily mnohé potíže. Jedná se o jedinou pohádku, která
vadila natolik, že z ní některé scény musely být vystřiženy.
Ve druhé půli padesátých let vznikalo hodně pohádek v
nevkusných, kýčovitých ateliérových stavbách, které se snažily
„stylizovaně“ napodobovat přírodní scenerie. Někteří tvůrci se
odhodlali využít divadelní scénografii jako stylotvorný prvek
– a výsledkem byly Hrátky s čertem (1956), další z klasických
pohádek, výtvarně navržená Josefem Ladou. Důstojným
rozloučením s klasickou, jakoby plebejskou podobou pohádky
jsou Tři oříšky pro Popelku (1973), další pokusy oživit tuto
linii například Troškovou Princeznou ze mlejna už selhávají.
Málokdo si uvědomí, že téměř všechny obecně známé pohádky jsou
filmové. Ty televizní bývají často neprávem přehlíženy, ačkoli
jich vzniklo přes osm set (!), první hned na úsvitu
televizního vysílání. Mnohé využily šanci vstoupit mezi
legendy: Popelka, Zlatovláska, Dalskabáty, hříšná ves,
Princové jsou na draka, O princezně, která ráčkovala, Anděl
Páně. A nejnověji mikrokomedie Anděl vyprávějící o tom, jak
nebeského strážníčka ochranitele naštval nesnesitelně zlobivý
kluk natolik, že se rozhodl jej opustit. V hlavní roli září
Pavel Kříž. Dívejte se v neděli 25. prosince.
Jan Jaroš, filmový publicista
|
