|
|
 Hleďme, co se děje na mýtině...
Režisér Jan Svěrák, tentokrát podle vlastního scénáře,
vytvořil animovaný snímek, zasazený ovšem do reálného
(převážně lesního) prostředí. Moderní pohádka Kuky se vrací (v
neděli 1. ledna ve 20 hodin uvádí ČT1) využívá klasický
půdorys pronásledování bezbranného jedince a vyvolává silnou
citovou spoluúčast: droboučký medvídek Kuky, už notně
opelichaná hračka malého chlapce, skončí na skládce, odkud se
jí podaří utéci, avšak pronásledovatelé, kteří dohlížejí na
to, aby se nic takového nedělo, jsou Kukymu stále v patách.
Oranžová hadrová hračka naplněná pilinami, a tudíž snadno
nasáknutelná vodou, jak si v jeden okamžik postěžuje, totiž
uteče z obehnané hromady odpadků a nalezne azyl mezi lesními
samorůstky (výtvarně inspirovanými dílem Františka Skály, pro
potřeby filmu je oživil Jakub Dvorský).
Jako rozhodující prvek tu vystupuje narůstající ohrožení jak
Kukyho, tak jeho bručivého ochránce Hergota, proti nimž se
spikne několik zloduchů bažících po moci. Ponechme stranou, že
takto rozehranou situaci lze vnímat v několika rovinách, od
podobenství o věčné touze po svobodě až po umanutou
„ekologickou“ uklízivost, neboť v lesním prostředí je Kuky
zajisté cizorodou příměsí.
Animované sekvence jsou zdařilejší než ty hrané, ty
připomínají pouhý příštipek. Ačkoli režisér naznačuje určitou
spojitost mezi Hergotem a zanedbaným bezdomovcem, jenž hocha,
ztotožněného s Kukym (v obou případech Ondřej Svěrák), až
obdivuhodně přitahuje, v hlasovém obsazení, u něhož by se
předpokládala shoda, nacházíme odlišnost. Bezdomovce totiž
představuje jiný herec (Oldřich Kaiser), než jaký namluvil
Hergota (Zdeněk Svěrák).
Ačkoli se Zdeněk Svěrák na scénáři nepodílel, jeho hlasový
vklad, rozšafné mudrování, které prozrazuje Hergotovu potěchu
z nenadálé známosti i obavy ze ztráty důstojnosti, výrazně
ovlivňuje nejen pojetí této figury, ale též celkové naladění
filmu. Za zdůraznění stojí ještě jeden důležitý rys, kdy
kamera se pohybuje těsně nad zemským povrchem, aby i tak
přiblížila rozměrové kontexty postaviček i celého dění.
Snímek rodinného zacílení, který se opírá o klasickou animaci
– jediným počítačovým zásahem bylo vymazání vodících drátů u
loutek –, osloví diváka kteréhokoli věku. Stačí, abychom se mu
cele poddali…
Jan Jaroš, filmový publicista
|
