|
|
Veličenstvo stadionových halekaček
Přes padesát milionů prodaných desek, sedm cen Grammy a status
patrně nejúspěšnější kapely současnosti – to jsou londýnští
Coldplay, jež třeba internetová wikipedia stále úsměvně
řadí mezi alternativní rock, ale ve skutečnosti jejich hudba
odjakživa směřovala ke globálnímu mainstreamu. A sluší se
dodat, že mainstreamu řemeslně dotaženému k dokonalosti a v
mezích daných hlavním proudem populární hudby svěžímu a
nápaditému.
Cílevědomá čtveřice vedená zpěvákem, kytaristou a klavíristou
Chrisem Martinem na úspěch nečekala dlouho. Už debutovým albem
Parachutes z roku 2000 dobyla britskou hitparádu a představila
styl, od kterého se vlastně nikdy výrazněji neodchýlila:
výrazné melodie, vznosné refrény, klavírní vyhrávky, lesy či
alespoň hájky smyčců, lehce exaltovaný Martinův vokál.
Počínaje třetím albem X&Y Coldplay ovládli i americký
kontinent a jejich žebříčková tažení završila nahrávka Viva la
Vida (2008), která stanula na vrcholu hitparád hned v
šestatřiceti zemích světa.
Téhož dost možná kapela dosáhne i s novou studiovou kolekcí
Mylo Xyloto (vyd. EMI), kterou na konci října uvedla
bombastickým, YouTube přenášeným a fotografem U2 a Depeche
Mode Antonem Corbijnem režírovaným koncertem v madridské aréně
Plaza de Toros de Las Ventas. Byl to stylový „křest“ alba –
právě při živých produkcích totiž nejlépe vynikne
melancholický patos kompozic, které jako by se na první
poslech lišily jen tím, kolik stopáže uběhne, než se prvně
ozve „stadionový“ chorál refrénu. Včlení-li se do toho mustru
hostující osobnost, jako v písni Princess of China R&B diva
Rihanna, má to spíš zcizující efekt.
Coldplay s léty nepochybně zpragmatičtěli. Hity, které z
jejich starších desek vzešly jaksi přirozenou cestou,
přicházejí nyní na svět snad až příliš hladce – hodně
předvídatelný a posluchačsky spíš podlézavý než vstřícný byl
titulní song minulého alba a totéž platí o aktuální hitovce
Paradise. Naštěstí singly zpravidla nevypovídají o celku a
také album s šifrovitým názvem Mylo Xyloto skrývá víc dobré
muziky, než by se pod dojmem kontinenty dunící pilotní písně
mohlo zdát.
Milan Šefl
|
