|
|
Kodaňský poustevník na úvod Severského roku
„Rád se pohybuji na hraně mezi fikcí a skutečností, takže
čtenář zůstává na pochybách: Kdy to, co se v knize píše, je
pravda, a kdy je to výmysl? Moje knihy jsou směsí z mých
vlastních zážitků, zjišťování a ověřování reálií, faktů a
výmyslů,“ řekl v jednom z rozhovorů dánský spisovatel Peter
Hoeg, jehož jméno figuruje v prvních lednových Schůzkách s
literaturou zasvěcených projektu Severský rok.
Narodil se v roce 1957 v Kodani a v tomto městě žije víceméně
celý život. Jak sám říká, byl problematickým dítětem a
odjakživa mu činilo potíže vycházet se systémem. Pocitu, že ve
společnosti nikdy nenajde své místo, se nezbavil ani na
univerzitě, a proto se po studiích vydal na moře. Hodně se
zabýval tancem a divadlem, ale i sportem, což se odrazilo také
v jeho knihách. Pro dráhu spisovatele se rozhodl v
šestadvaceti letech, a když vyšel roku 1988 jeho debut
Představy o dvacátém století, zdálo se, že se jedná o dílo
spisovatele zralého, zkušeného a sebevědomého.
V roce 1990 následovaly Příběhy jedné noci. Jak poznamenává
autor scénáře pořadu, překladatel Robert Novotný, jejich
společným tématem je láska a podmínky, za kterých může
existovat. Povídky nesentimentálně vyprávějí o lidech
zoufalých a trpících proto, že nemohou najít cestu ke štěstí a
nedokáží či nechtějí se osvobodit ze zajetí konvencí,
přetvářky a lží, kterými se ovšem sami opředli a spoutali.
V roce 1992 vydal Peter Hoeg knihu, která v literárním světě
způsobila šok. Byl jí román Cit slečny Smilly pro sníh.
Zpočátku se nedělo nic. Kniha se v Dánsku prodávala jen
průměrně. Lavina se dala do pohybu až poté, co koncem roku
1993 vyšla v anglickém překladu v USA. Deník The New York
Times ji stihl vyhlásit nejlepším románem roku,
v následujících letech se stala globálním bestsellerem a z
autora udělala světově proslulého spisovatele. Švédští
literární kritici dokonce usilovali o jeho nominaci na
Nobelovu cenu. Charakteristickým rysem Hoegovy prózy je
přímočarý styl, který na čtenáře zaútočí a vtáhne ho do děje
hned první větou. Dráždí napětím mezi až extatickým způsobem
vyprávění a vzletným jazykem na straně jedné a všudypřítomnou
sžíravou ironií a až krutým humorem na straně druhé.
Dalšími Hoegovými knihami jsou román Až nadejde čas (1993),
Žena a opičák (1996) a zatím poslední Tichá dívka z roku 2006.
Vladimíra Bezdíčková, redaktorka ČRo 3 – Vltava
|
