|
|
Aktuálnost „sousedského“ divadla
Městskému divadlu Brno se už řádku let velmi osvědčuje
pravidelná spolupráce s pražskou režisérkou Hanou Burešovou a
jejím dramaturgem Štěpánem Otčenáškem. Nejnovějším výsledkem
je (jednadvacet roků po kladenské premiéře) stylově čisté
nastudování biblického dramatu Mojžíš (1811), patřícího
do pestrého odkazu našich barokních a obrozeneckých lidových
her. Jako zdařilou prvotinu ji vytvořil a s chudými vesničany
také provozoval podkrkonošský švec František Vodseďálek. O
nesnadnou rekonstrukci rukopisu se zasloužil herec a teatrolog
Vojtěch Ron.
Režisérka se svým týmem (výtvarníci Karel Glogr a Samiha
Maleh, skladatel převážně živě prováděné hudby Petr Skoumal,
choreografka Hana Halberstadtová) přistoupila k neběžnému
úkolu s obvyklou pečlivostí i pokorou. Uvědomovala si, že
epicky rozměrný, půvabně naivní veršovaný text může při
dnešním „klipovém“ vnímání reality působit dojmem vleklé
statičnosti. Proto jej téměř o polovinu zredukovala, výrazně
omezila počet postav (i tak jich většina ze dvou desítek
chórických účinkujících ztělesňuje několik) a čtyři akty
rozčlenila na mnoho sekvencí, dynamizovaných mobilní dřevěnou
scénografií (v kostýmní složce kontrastuje ahistorické
černobílé odění Židů s pestrou barevností Egypťanů). Předloha
i antiiluzivní provedení vcelku pietně respektují myšlenkově
nadčasový starozákonní příběh života Mojžíše (charismatický
Igor Ondříček) a izraelského národa po příchod k zemi
zaslíbené. Při citlivém respektu k dobové atmosféře venkovské
komunity se skromným Opovědníkem (Ladislav Kolář) a poťouchle
zpochybňujícími komentáři Blázna (Michal Isteník) přirozeně
nejde o muzeální rekonstrukci tehdejších plenérových produkcí.
Mluvený i zpívaný večer ukázněné souhry si ovšem zachovává
jistou sakrální obřadnost a citovou vroucnost, a přitom
nevtíravě nabízí nejednu aktuální analogii: společenskou
potřebu morálního řádu (motiv Desatera); utlačovaný, avšak na
rizika svobody reptající národ; dilema spravedlivého jedince,
který o vůdcovství neusiloval. Nad dvousetletou hrou má divák
věru o čem přemýšlet.
Vít Závodský, divadelní publicista
|
