|
|
Miloš Forman se vrací na televizní obrazovky
Režisérská legenda Miloš Forman se 18. února dožívá
osmdesáti let. Jedná se vlastně o jediného českého filmaře,
jenž dosáhl celosvětového věhlasu – a jako jediný z plejády
tvůrců, kteří v různých dobách hledali sebeprosazení v
zahraničí (počínaje Gustavem Machatým a konče Petrem
Václavem), stoprocentně uspěl. České televize připravily k
jeho výročí celou řadu filmů hraných i dokumentárních, v rámci
jediného týdne tak spatříme natolik odlišná díla jako Lásky
jedné plavovlásky, Hoří, panenko, Přelet nad kukaččím hnízdem,
Amadeus nebo Lid versus Larry Flint.
Formanova tvorba se lomí do dvou období, českého a poté
amerického. V obou dosáhl maximálních úspěchů. V šedesátých
letech se stal jedním ze spoluzakladatelů československé nové
vlny, jeho svrchovaně osobité komedie Černý Petr, Lásky jedné
plavovlásky a Hoří, má panenko patří k tomu nejlepšímu, co u
nás (a také o nás) vzniklo. Skvěle odpozorovaná mluva, jejíž
přirozenost umocnilo obsazení neherců, tragikomické zápletky,
skrze jejichž banalitu se odhalovaly znepokojivé rysy národní
mentality, bohorovné měšťáctví směšné ve svém mentorství i
omezenosti – to vše vypovídalo nejen o obyčejných lidičkách,
ale také o stavu společnosti, v níž žili.
Záhy po příchodu do USA narazil. Pochopil, že s autorským
pohledem založeným na jízlivosti neuspěje. Americké publikum
odmítlo jeho první „zámořský“ film Taking Off, vynikající,
mírně šklebnou satiru, dotýkající se trapných konfliktů mezi
bouřící se mladou generací a nic nechápajícími rodiči. Forman
pak několik let bloudil a hledal náhodné zakázky – mimo jiné
se podílel i na jedné epizodě v dokumentu o mnichovské
olympiádě Viděno osmi.
Posléze režisér pochopil, že v Americe se může prosadit jen
jako kultivovaný realizátor cizích námětů. V uznávaný oscarový
hit proměnil podobenství Přelet nad kukaččím hnízdem, kde se
Jack Nicholson bouřil proti kasárenskému stylu panujícímu v
blázinci. Zaujal i muzikálem Vlasy, ale asi největšího triumfu
dosáhl zásluhou Amadea, natáčeného dokonce v českých
exteriérech. Tady přesvědčivě nastínil odvěký souboj mezi
průměrným, nicméně spořádaným řemeslníkem na jedné straně a
prostopášným géniem na straně druhé. A střet pobuřující, byť
talentované výstřednosti s pokryteckou „mravnou“ společností a
jejími represivními složkami se pak vine i jeho dalšími,
vesměs životopisnými filmy: Lid versus Larry Flint, Muž na
Měsíci, Goyovy přízraky...
Jan Jaroš, filmový publicista
|
