|
|
 Jiná
Čína
Jakou Čínu znáte vy? Co se mě týče, v dětství pro mne
představovala zemi pohádek a loutkového divadla, což záhy
překryly razantní výkony fenomenálních čínských mistrů světa
ve stolním tenisu. Dospíval jsem v šedesátých letech, kdy v
Číně vládl Mao Ce-tung a nevědělo se, jestli se do sebe armády
tehdejšího Sovětského svazu a Číny nepustí. I Jarda Hutka na
podzim v šedesátém osmém zpíval v divadle Maringotka svůj hit
Slunce Mao: „Denně ucho k zemi přitisknuté mám, jestli tvůj
národ už neutíká k nám.“ Říkalo se, že až sem Číňané
přiběhnou, umlátí nás čepicemi. Čína, to tehdy byla Maova
kulturní revoluce a Jean-Luc Godard mávající rudou knížkou. Za
normalizace se k nám pomalu vplížila Čína českých čínských
jídel a restaurací. Žádný Konfucius ani Velká čínská zeď, ale
nejrůznější kreace obsahující maso nakrájené na nudličky, to
byla naše nová Čína...
Pak přišla Čína tanků na náměstí Tchien-an-men, tisíce
mrtvých, potlačování lidských práv, křeče ideologie. Další
Čína...
A v posledních letech Čína byznysu, levných cetek vyrobených
bůhví ve které vesničce skoro bez nákladů, Čína expandující do
Afriky, čínské mrakodrapy, omezování svobody internetu,
turisté na Pražském hradě, peníze, peníze...
„Kolik že vás je?“ ptá se Číňan Čecha. „Deset milionů? A ve
kterém hotelu bydlíte?“
Naštěstí se můžeme potkat i s úplně jinou Čínou, která se
dochovala navzdory všem předchozím podobám té země a přetrvává
z dávné minulosti dodnes. Pro mne ji představuje zpěvačka a
tanečnice Feng-yűn Song.
Seznámili jsme se, když jsme hledali zpěvačku pro píseň Květa,
bohyně kuchyně. Líbila se mi představa, že píseň o jídle by na
mou desku nazpívala představitelka země nakrájených masových
nudliček česky, ale s jemným čínským akcentem. Feng-yűn Song
si poslechla demosnímek a pak se omluvila, že je to na ni
příliš těžké, že ta píseň nemá melodii ani harmonii. „Zkuste
zavolat ještě po prázdninách, možná si s tím nějak poradím,“
dodala. A když jsem pak jen tak ze slušnosti zavolal, oznámila
radostně: „Už to umím!“ A nazpívala tu píseň tak, že jsme
zabodovali v hitparádě Radia 1.
Feng-yűn Song se stala mou vlastní privátní velvyslankyní
čínského umění, moudrosti a poezie. S ní se ke mně vrátily
Zpěvy staré Číny Bohumila Mathesia, čínská opera, básník Li-Po
a v mé paměti ožily staré čínské loutky, které visely na
stěnách v pokoji mého otce.
A teď mi Feng-yűn Song zatelefonovala a řekla, že přichází rok
draka. Líbilo se mi to, i když na horoskopy nevěřím, protože
většina lidí říká, že tenhle rok spíš bude na draka. Z
Feng-yűn Song ale vyzařuje úplně jiný pocit. A tak jsme ten
nový čínský rok pěkně oslavili na jevišti pražské Akropole a
hradeckého divadla DRAK. Jaroslav Dušek rozesmával Feng-yűn
Song na jevišti i v zákulisí, zpívalo se čínsky i česky,
šamanka Pavlína Brzáková pobíhala s krásným velkým bubnem a
vypouštěla do sálu omamné čmoudy, v předsálí se předváděl
čajový obřad a došlo i na figurínu velkého čínského draka.
Tahle Čína mě neděsí. Naopak – vzbuzuje ve mně jistou naději,
že i kdyby si náš hotel odkoupil nějaký mamutí pekingský
hoteliér, některé důležité věci ze světa nezmizí.
Feng-yűn Song mi k novému roku věnovala malého plyšového
dráčka. Mám ho na stěně v pokoji. Takový malý neočekávaný
návrat do dětství...
Jan Burian, písničkář a spisovatel |
