|
|
 S
malým Mikulášem na cestě dětství
Pět útlých svazků, které o příhodách malého Mikuláše sepsala
dvojice Sempé – Goscinny, dosáhlo velké obliby i v českém
překladu, takže víme, že se skládají z jednotlivých, v zásadě
samostatných epizod, které ústředního dětského hrdinu
zachycují nejen ve škole, ale i v jiných prostředích či jiných
obdobích (na prázdninách).
Tvůrci příjemně starosvětské komedie Mikulášovy patálie,
kterou v pondělí 9. dubna v 10.25 nabídne ČT1, museli proto
nejprve sestrojit jakousi základní dějovou osnovu, kolem níž
by se Mikulášovy příhody obtáčely. Rozhodli se pro chlapcovo
podezření, že rodiče před ním skrývají zvěst o budoucím
sourozenci. Hoch dokonce trpí obavami, aby jej neodložili
třeba někde v lese. Z toho se odvíjejí události, přímo
související s touto obavou, například když se celá rodina
vypraví na výlet do přírody...
Mikulášovy patálie režiséra Laurenta Tirarda se zpravidla
posouvají skrze konflikty, nejčastěji vinou nepřesného odhadu,
případně mylného vyhodnocení situace. Proto se děti s
Mikulášem ve svém středu mohou obávat, zda neotrávily novou
přísnou učitelku prošlým dortem, proto prchají poté, co
prodávání „posilujícího lektvaru“ vyvolává u příjemců zažívací
potíže. Nechybějí ani opravdové Mikulášovy trampoty, když jej
při jedné návštěvě obklopí smečka podnikavých děvčátek.
Některé epizody se blíží grotesknímu rozměru – třeba jízda
neovládaným autem napříč ulicemi. Přidat lze i Mikulášovy
bizarní představy, jak si porozumí s budoucím sourozencem, v
jeho očekávání samozřejmě klukem.
Výchozím momentem, byť ne vždy důsledně dodržovaným, je dětské
vnímání událostí. Povšimneme si ovšem, že leckterá
nedorozumění se vrství i bez Mikulášovy přítomnosti
v probíhajícím dění. Zde zřetelně vychází najevo, že „dětský
pohled“ je jen umnou stylizací postihující celé vyprávění bez
ohledu na hrdinovu bezprostřední účast v něm.
Snímek se nevěnuje jen titulovému Mikulášovi (Maxime Godart),
portrétuje i širokou škálu jeho spolužáků či mimoškolních
kamarádů: každá z postaviček se vyznačuje svébytnou kresbou,
ať se jedná o milionářského synka přiváženého komorníkem,
obrýleného šprta či chlapce mentálně opožděného. Parodicky
nadsazená pozornost provází i postavy dospělých, nejen
Mikulášových středostavovských rodičů věčně sužovaných
existenčními hrozbami, ale i různě potřeštěných lidiček
spjatých se školou.
Mikulášovy patálie, nevtíravě posunuté do retrostylizace, jsou
prototypem rodinného filmu, který pobaví všechny generace – a
ledasco přitom prozradí o té nejmladší.
Jan Jaroš, filmový publicista
|
