|
|
 Kam vedou
sociální protiklady tohoto světa
Poměry ve světě jsou stále zvrácenější a nepochopitelnější. V
hospodářsky nejvyspělejších oblastech nemají pracovně vytížení
rodiče na své potomky čas, takže jim shánějí chůvy ze
zchudlých zemí, v nichž tyto ženy zanechávají vlastní děti,
doufajíce, že v cizině vydělají dost peněz, aby jim dopřály
šťastnější budoucnost. Ale i ty v úplně bezvýchodné situaci,
které třeba v Thajsku klesly až na úroveň prostitutek, s
láskou promlouvají ke svému kdesi ukrytému děcku. Aspoň že
všichni mají mobily...
O tom všem pojednává snímek Mamut (16. dubna, 22.45, ČT2)
švédského režiséra Lukase Moodyssona. Vyhýbá se ovšem
rozdávání jednoznačných znamének: ani bohatství, ani chudoba
nenaznačují nějaké pozitivní či negativní vlastnosti. Bohatí
hrdinové si dokonce uvědomují své privilegované postavení a
svým způsobem pociťují výčitky svědomí. A rozhodně to nejsou
nějací příživníci: vždyť co obětavějšího může být nežli
povolání lékařky, která na pohotovosti slouží převážně noční
služby, přichomýtá se k různým tragédiím – a přesto neztratila
soucit, jen těžce se smiřuje s úmrtím chlapce, jehož pobodala
vlastní matka. Právě tato lékařka, společně s manželem, jenž
se právě nachází na služební cestě ve vzdáleném Thajsku, patří
k dobře situované newyorské vrstvě, obývá rozlehlý, přepychově
zařízený byt, vděčná, že o malou dcerku se jí láskyplně stará
filipínská chůva.
Příběh Mamuta se rozvíjí v několika volně pospojovaných
liniích, od New Yorku přes Thajsko až po Filipíny, kde na
matčin příjezd úpěnlivě čekají její dvě malé děti. Režisér od
počátku nezastírá melodramatické ladění, patrné zejména v
osudech dětí, jednou opečovávaných, jindy zrazených právě
těmi, jimž uvěřily. Režisér nehledá vinu jen u lidí, kriticky
pohlíží na protichůdné sociální poměry, které si vynucují
taková psychicky deptavá řešení. Zpodobnění nejrůznějších
prostředí od přepychového bytu po živoření na smetišti je
právě svou údernou sdělností mimořádně sugestivní.
Mamut (název odkazuje k rozmařilému podnikání, kdy z klů na
Sibiři zamrzlých mamutů jsou vyráběny upomínkové předměty,
třeba psací potřeby) se opírá o emocemi prosycené herecké
ztvárnění zejména ženských představitelek (Michelle
Williamsová jako lékařka Ellen, Marife Necesitová jako chůva
Gloria). Mužské postavy jsou odtažitější (Gael Garcia Bernal
ztělesňuje Ellenina zodpovědného manžela Lea poněkud ztěžkle,
stěží uvěříme náhodné zmínce, že kdysi žil lehkomyslně a
nevázaně). Také plasticitu postav a nejednoznačnost jejich
tápání můžeme přiřadit k cenným hodnotám celého filmu.
Jan Jaroš, filmový publicista |
