|
|
 Cestami
Sigrid Undsetové
„Já žila v této zemi po tisíc let.“ Tak vyjádřila Sigrid
Undsetová (1882–1949) svůj bytostný vztah k dějinám své norské
vlasti. Po čtyři desetiletí vydávala romány, povídky a eseje,
v nichž převažovalo téma života ženy v současnosti i historii.
Především pod vlivem civilizační krize po první světové válce
se spisovatelka obracela k etickým hodnotám. Čtenáře v Norsku,
v Evropě i za oceánem oslovila svými obrazy z norského
středověku. Nikoli vikinské výpravy, ale pozapomenutá doba
přelomu 13. a 14. století jsou rámcem její trilogie Kristina
Vavřincová a tetralogie Olav Audunsson, za něž obdržela roku
1928 Nobelovu cenu za literaturu.
Život Undsetové, se kterým posluchače počínaje pondělím 30.
dubna seznámí pětidílná série vltavských Osudů, byl poznamenán
konfrontací s peripetiemi doby. Pro matku a dvě sestry
vydělávala na živobytí nenáviděnou prací v kanceláři, po svém
literárním debutu obdržela cestovní stipendium, které se jí
stalo osudným: v Římě se seznámila s významným norským
malířem. Následovala tajná svatba, pobyty v Londýně a Paříži.
Manželství se ale po deseti letech rozpadlo. Měli tři děti, o
postiženou dceru se Undsetová starala do její smrti
v devatenácti letech, nejstarší syn padl v bojích za německé
okupace. Právě válečné události poznamenaly spisovatelčin
životní úděl – pro svůj neohrožený občanský postoj musela
odejít do emigrace, její cesta za svobodou byla však klikatá:
vedla přes Stockholm, Moskvu a Vladivostok do San Franciska,
žila pak především v New Yorku, přednášela o norské kultuře,
v rozhlasových vystoupeních poukazovala na demokratické
tradice svého národa. Do Norska se vrátila jako zlomená a
vyčerpaná žena, která již neměla sílu navázat na dřívější
úspěchy. Jako sedmašedesátiletá zemřela v milovaném
Lillehammeru. Dnes je její dům na Bjerkebeku, stojící přímo
pod skokanskými můstky z olympijských her 1994, restaurován a
zpřístupněn jako muzeum a živé kulturní centrum.
Čeští čtenáři se mohli s dílem Sigrid Undsetové seznámit
zásluhou Kuncířova nakladatelství a překladatele Karla V.
Rypáčka (od roku 1929). Za okupace byla její díla na indexu,
její knihy se nesměly vydávat ani půjčovat. Česká recepce
znovu vyšlehla mezi lety 1945 až 1948, pak byla překryta vlnou
oficiálního zapomnění. Legendární trilogie Kristina Vavřincová
přesto u nás vyšla celkem pětkrát.
Miluše Juříčková, skandinavistka |
