|
|
 Přemysl
Hnilička, publicista
Úspěšné brněnské Velikonoce
Letošní velikonoční vysílání na rozhlasových vlnách obohatilo
hned dvěma tituly brněnské studio. Zatímco první z nich zapadá
do velikonočního schématu naprosto, druhý se do něj dostal
spíše náhodou. V obou případech se však dá hovořit o úspěchu.
Rozhlasová inscenace divadelního nastudování Komedie o umučení
a slavném vzkříšení Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista v
podání Husy na provázku vznikla v roce 2001. Úpravy inscenací
Divadla Husa na provázku mají již mnohaletou tradici
(Chameleon, Justýna aneb Maléry ctnosti, Labyrint světa a
lusthauz srdce), proto potěšila i tato nahrávka. Milovník
českého lidového divadla Jan Kopecký sepsal text podle
pašijových her z Podkrkonoší již v šedesátých letech pro
brněnskou činohru. Legendární inscenace režiséra Evžena
Sokolovského z roku 1965 je dodnes pro mnohé diváky divadelním
zážitkem a stejný pocit lze mít i u rozhlasové verze, a to
nejen proto, že několik tvůrců se podílelo na obou
nastudováních (režisérka Eva Tálská dělala asistentku režiséra
Sokolovského, Ladislav Lakomý hrál kdysi Krista, nyní Piláta,
obě inscenace dramaturgicky vedl Bořivoj Srba). Provázkovská
inscenace nebyla pouhou nostalgickou replikou; novou hudbu
složil Miloš Štědroň, který v ní rafinovaně pracuje s aluzemi
lidových písní. Překvapí prvotřídní práce se zvukem a citlivá
spolurežie Zdeňka Kozáka. To vše dává zcela zapomenout na to,
že předloha měla divadelní tvar. Z hereckého ansámblu nutno
jmenovat vynikajícího Jiřího Pechu (Demon), Michala Bumbálka
(Ježíš), Vladimíra Hausera (Jidáš), Alenu Ambrovou (Smrt) a
Ladislava Lakomého, jehož Pilátem si Český rozhlas tiše
připomněl první výročí jeho odchodu.
Další program byl již premiérový, byť brněnské studio
nastudovalo hru Emma už v roce 2010. Dramaturgie si s ní
pravděpodobně nevěděla rady, přesto jí sváteční vysílací čas
slušel. Dramatizace románu Jane Austenové z pera Petry
Kovářové a v dramaturgii Hany Hložkové představuje oblíbené
autorčiny motivy, především osud ne zcela konformní dívky ve
zcela konformní maloměšťácké společnosti. Nedostatek
příležitosti k jakékoliv smysluplné činnosti si titulní
hrdinka v podání Terezy Richtrové nahrazuje sjednáváním
sňatků. Neřídí se však city zúčastněných, spíše si s nimi
hraje jako s figurkami na šachovnici. Zrcadlo jí nastavuje
její přítel George Knightley (Luboš Veselý), hrdinčinou
„obětí“ se téměř stane přítelkyně Harriet Smithová (Petra
Bučková). Že se celá komedie skončí Emminým prozřením a
nápravou v manželském přístavu, je nasnadě. Brněnská inscenace
v režii Hany Mikoláškové si udržela přesnou míru lehké
nadsázky, kterou Jane Austenová do textu vložila, a tak se zde
setkáváme s bezstarostně plynoucím dějem v anglickém stylu,
jemuž vévodí především pevně držená herecká i režijní
stylizace a dobře vystavěná hudební (Jan Kyncl) i zvuková
(Lukáš Dolejší) složka. Hra se tak nestala povinnou položkou z
dějin emancipačního hnutí, ale zařadila se po právu k výtečným
inscenacím Pýchy a předsudku či Rozumu a citu. Z herců ještě
rádi jmenujeme Jiřího Vyorálka jako výtečně stylizovaného
maloměšťáka Eltona, Evu Ventrubovou coby naivní Jane nebo
Pavla Zatloukala v roli hypochondrického Emmina otce pana
Woodhouse, jehož závěrečné vypočítávání možných chorob, které
by ho mohly postihnout z náhlého oznámení dceřina sňatku, je
opravdu povedeným „aktšlusem“. |
