|
|
 Když běsnění nacistů postihlo i Ležáky
Česká televize připomněla několika filmy atentát na Heydricha
i teror, který poté následoval. Osud Lidic je asi nejznámější,
stejně však dopadly i další osady, na příklad Ležáky. Na
rozdíl od Lidic se tu skutečně skrývali parašutisté, opravdu
se sem sbíhaly nitky protinacistického odboje – a úder německé
okupační správy byl o to tvrdší. Obec byla srovnána se zemí,
zastřeleni byli nejen muži, ale i ženy, z dětí přežily jen
dvě, uznané za vhodné pro „převýchovu“.
Osudu Ležáků se již v roce 2009 věnoval dokument Jána Nováka,
který ČT znovu uvede ve středu 20. června, v premiéře však v
sobotu 23. června večer spatříme film Ležáky 42. Režisér Miloš
Pilař vytvořil svého druhu „docudrama“, hranou rekonstrukci
dotyčných událostí, prokládanou jen několika dobovými záběry
(navíc často zevšeobecňujícími, mám na mysli například
utváření zahraniční jednotky v Anglii nebo připomínku
Heydrichova pobytu v Praze).
Jednotliví aktéři, představovaní neznámými (ne)herci, jsou pak
opatřeni podobenkou reálného předobrazu a rovněž stručným
biografickým dovětkem. Příběh je vyprávěn „ze vševědného
odstupu“ jako vzpomínka jednoho z náhodně přeživších,
mlynářského učně Jana Pavliše. V chronologickém sledu spatříme
jak počínání odbojářů a jejich rodin, tak akce okupační
správy, včetně chladnokrevných poprav. Kronikářsky vrstvené
vyprávění však nedospělo k emotivně vypjaté drtivosti, jaká
sálala z filmu o Lidicích, zejména v inscenačním ztvárnění
nalezneme těžkopádné pasáže. Také dialogy, zvláště pak ty
rodinné, které mají dokládat strach i odhodlání obyvatel,
zápolí s neumělostí jak v textu, tak v hlasovém opracování.
Osvětově laděný snímek má ambice shrnout výsledky dosavadních
bádání, avšak zapomíná, že stěží může nahrazovat odbornou
vědeckou práci. Také není plně domyšlen komentář čtený Radkem
Brzobohatým, měnící se z výpovědi pamětníka spíš v obšírnou
historickou přednášku, nabitou mnoha údaji zjištěnými teprve
průzkumem archivních pramenů. Tragický příběh Ležáků zajisté
osloví, i když ve filmu asi víc oceníme hodnoty informační
nežli umělecké. Tvůrci upozorňují na události méně známé, než
je tomu v případě Lidic, a ukazují, že odvaha postavit se zlu
může být vykoupena obětí nejvyšší. Výmluvný je osud četníka,
jenž se rozhodne – ne zcela si jist svou statečností i
s ohledem na rodinu – jednou provždy uniknout brutálním
výslechům na gestapu…
Jan Jaroš, filmový publicista
|
