|
Dobrý
časy v oparu melancholie
Příběh o uměleckém zmrtvýchvstání Václava Neckáře má dnes už
rozměry showbyznysové legendy. Světců je v ní hned několik.
Vedle oblíbeného, nicméně kariéru již zvolna uzavírajícího
zpěváka, kterému souhra šťastných okolností přihrála do cesty
působivý vánoční song, je třeba zmínit jména autora písně
Půlnoční Jaromíra Švejdíka a jeho spolupracovníků Dušana
Neuwertha a Jana P. Muchova. Ti tři mají mnoho společného,
třeba do nedávna spíš příležitostnou skupinu Umakart, kam si
odskakovali z mateřských kapel Priessnitz, Tata Bojs a Ecstasy
of St. Theresa, a také to, že jsou o generaci mladší než
chlapík, kterému skladbu pořídili takříkajíc na tělo.
Nezůstalo ale jen u Půlnoční, v drobně obměněném týmu vzniklo
na jaře celé album Dobrý časy (vydal Supraphon), jež pohádkový
návrat Václava Neckáře na výsluní prozatím završilo. Vzhledem
k obnovené zpěvákově popularitě i faktu, že jeho comebackový
hit vyšel jen na soundtracku k animovanému filmu Alois Nebel,
vlastně moc nepřekvapí, že nová deska už týdny vévodí žebříčku
prodejnosti domácích nahrávek. Podstatnější je to, že Dobrý
časy nebyly spíchnuty horkou jehlou a nové písně pouze
nekopírují tu závěrečnou, kvůli níž se šlo do studia. Byť nemá
smysl
zastírat,
že z komorní, posmutnělé a zvukově „umazané“ atmosféry
Půlnoční vcelku přirozeně vychází i aktuální album.
Na rozdíl od zahraniční scény nebylo u nás dosud zvykem, aby
stagnující pop-hvězda chytila druhý dech zásluhou tvůrců ve
věku svých dětí, třebaže například návrat Hany Hegerové
v druhé polovině osmdesátých let do značné míry závisel na
textařském daru a producentské umanutosti tehdejšího
pětatřicátníka Michala Horáčka. Také Švejdík a Neuwerth,
spoluautoři všech deseti písní nového Neckářova alba, navázali
na nejpamětihodnější časy zpěváka a v oparu melancholie je
přenesli do současného kontextu. A intepret si nový, baladický
repertoár zjevně užívá a nástrahy dané zdravotním handicapem
překonává ojedinělou sílou výrazu. Jsou-li Dobrý časy labutí
písní Václava Neckáře, je to důstojné loučení.
Milan Šefl
Foto Dušan Tománek |