|
|
 Miloš
Čermák, publicista
Možnosti tu jsou
Ten kreslený vtip to vystihuje přesně. Rozzuřený tatík vlítne
do dětského pokoje, kde si jeho dvě ratolesti čtou knížku a
časopis. Zakřičí: „Zbláznili jste se? Koukejte mazat na
Facebook. Copak nevíte, kolik peněz máme v jeho akciích?"
Dlouho očekávaný vstup Facebooku na burzu proběhl rozpačitě.
Nevím, kam se „hýbne" cena od uzávěrky, ale v době, kdy píšu
tenhle sloupek, klesla za necelé dva týdny z 38 na 25 dolarů.
Myslím, že takhle rychlý sešup nečekal nikdo. Pro zakladatele
a šéfa firmy Marka Zuckerberga je to nepochybně noční můra.
Ale co to znamená pro nás ostatní, kteří jsme do Facebooku
neinvestovali peníze, nýbrž „pouze“ své zážitky, vzpomínky a
emoce? Může neúspěch veřejného úpisu akcií znamenat, že je
ohrožena budoucnost této sociální sítě? Zní to bláznivě, vždyť
Facebook stále prožívá se svými uživateli cosi jako líbánky.
Roste jejich počet, stejně jako doba, kterou na Facebooku
tráví. Očekává se, že by někdy v létě mohl počet uživatelů
přesáhnout miliardu. Veškerá konkurence včetně loňského pokusu
jménem Google Plus zůstává daleko vzadu.
Na druhou stranu úspěch Facebooku je do značné míry
psychologickou záležitostí. Že byla tato síť až dosud tak
úspěšná, je pouze proto, že její správci šli vždy tak důsledně
vstříc lidské povaze. Ať už dělali jakékoliv změny, tak vždy
bylo prioritní, aby se uživatelé na Facebooku cítili dobře.
Což se dařilo. Cena akcií, soudní spory s burzou či hněv
investorů nemají s uživatelskou spokojeností nic společného.
Ale jsme zase zpátky u té psychologie. Jestliže Facebook
dostane „razítko“ zpackané investice a burzovního propadáku,
bude to mít nepochybně zpětný efekt i na uživatele. Nikdo z
nás nechce být spoojován s projektem, který se sune ke dnu. Že
je to jen virtuální burzovní epizoda? To nikoho nezajímá.
Nehledě na to, že určitý útlum Facebook pozoruje už jistou
dobu. Počet uživatelů v absolutních číslech stále stoupá, ale
to hlavně díky zemím, které Facebook „objevily“ až později. V
zemích s delší facebookovou historií čísla stagnují, nebo
dokonce mírně klesají. Týká se to zejména USA a Velké
Británie. Čím to je? Pomalu dorůstá druhá uživatelská
generace. Ta už Facebook „neobjevila“ (tak jako teenageři před
pěti a více lety), ale spíše zdědila od generace předešlé.
Mnozí puberťáci dnes neberou Facebook jako sexy novinku, ale
jako určitou virtuální „ohrádku“, do které se museli poslušně
nasoukat.
Na otázku Proč používáte Facebook? dnešní třináctiletí až
osmnáctiletí nejčastěji odpovídají: Protože to bez něj nejde!
Skoro to vypadá, jako by ve Facebooku našli nějakou novou
digitální totalitu. Psychologové předpovídají, že právě z této
generace se rekrutuje – po dosažení dospělosti – nejvíc
facebookových „uprchlíků“. Může tedy dojít k určitému
paradoxnímu jevu. Zatímco dnes je brán Facebook jako médium
mladých, na které ti starší často koukají skrz prsty, může se
během pár let tato pozice vyměnit. A to by pro Facebook mohlo
být nebezpečné, rozhodně mnohem víc než současné zakolísání
akcií. Jak to dopadne? Můj tip zní, že Facebook tu bude ještě
dlouho, bez ohledu na dočasné výkyvy a zaváhání. Ale nebude to
síť pro každého. Lidská povaha je pestrá a nejde na ni nasadit
jedno kopyto, bez ohledu na to, zda mu budeme říkat
„Facebook“, „socialismus“ nebo jakkoliv jinak. Jestliže dnes
se lidská populace dělí na ty „na Facebooku“ (rozuměj ty
mladé) a na ty „bez Facebooku“ (rozuměj staré), tak to zmizí.
Ono to nedává smysl, vždyť Facebook není funkcí lidského věku,
nýbrž povahy. Někdo ji má „facebookovou“ a řadí se spíš mezi
zvídavé extroverty, ale zrovna tak je spousta těch, kterým
tenhle způsob komunikace nic neříká. V tom je i určitá, byť
malá naděje vydavatelů novin. Jsem si téměř jistý, že z těch
„facebookových“ lidí už nikdo noviny číst nebude a ani nikdy
nezačne. Jejich vědomí je naladěné do jiné oktávy, mimo rozsah
klasických médií. Není to plus ani minus, je to prostě fakt,
který musíme přijmout.
Ale pak tu bude nezanedbatelná část populace, která bude i
v nadcházejících desetiletích odmítat tančit v ďábelském rytmu
facebookových statusů či stočtyřicetiznakových tweetů. A
z těchto lidí se mohou rekrutovat i čtenáři papírových novin.
Ne automaticky a ne stoprocentně. Ještě bude záležet na tom,
jak tuto šanci vydavatelé novin využijí. Jedno jen jisté,
jestli mají přežít byť v omezené podobě, tak nemůžou vypadat
tak jako dnes. Myšleno jako chudí internetoví příbuzní. Zdá se
mi důležité až symbolické, že akcie Facebooku nevystřelily po
vstupu na burzu vzhůru, ale že se zakolísaly a zhouply směrem
dolů. Jako by tím nefacebookovému světu chtěly říct: i
kdybychom stokrát chtěly opanovat svět, tak na to nemáme.
Prostor pro konkurenci, včečtně té papírové, tu je. Záleží jen
na tom, jak ho využijete. |
