|
|
Vousatí Vikingové, které si zamilujete
Švédský spisovatel Frans Gunnar Bengtsson (1894–1954) vstoupil
do literatury básnickými sbírkami. Narozdíl od svých
současníků, kteří právě objevovali volný verš, Bengtsson psal
básně v nejsložitějších metrech – básnictví totiž považoval za
mistrovské řemeslo. Jak v doslovu k románu Zrzavý Orm, který
od pondělí 16. července jako dramatizovanou četbu vysílá Český
rozhlas 3 – Vltava, píše Radko Kejzlar, spisovatel miloval
tvorbu skaldů (dvorských básníků, kteří působili za vikinské
doby ve Skandinávii), vážil si pěvců, kteří nikdy neustoupili
před jakoukoli překážkou, když měli jazyk přizpůsobit metru a
strofě.
Jeho básnická „cvičení“, vedoucí k formální dokonalosti i
jazykové kráse, se mu vrátila později i s úroky. Po čase totiž
přistoupil k próze a začal psát především eseje. Byly to
vtipné literární a historické úvahy o všem možném, ale
nejčastěji o kuriozitách, výjimečných lidech, o válečnících, o
zlodějích, krvavých rodových srážkách, o milostných dopisech,
které vyvolaly katastrofy, zkrátka o všem, co není všední a
může upoutat.
Námět o Zrzavému Ormovi si autor vzal z vikinské doby z 10.
století a nutno ocenit kromě jiného i to, že se nenechal
zviklat a unést fantazií k věcným nepřesnostem a důsledně se
drží historické skutečnosti. Ovšem zpracování je humorné.
Bengtsson zachycuje Dánsko v období kolem roku 1000, kdy
vyjížděly vikinské drakkary plenit anglické, irské, normandské
a hispánské břehy, a zároveň dobu pronikání křesťanství do
severských zemí. Ironii, sarkasmus a karikaturu používá
zejména v charakterizačních pasážích, kde zcela přímočaře
vykresluje své hrdiny. V místech, kde Bengtsson předkládá
obraz doby, mravů, zvyků a politické konstelace, tam zase
zcela nepokrytě odhaluje středověké barbarství, lupičství a
pirátství, povýšené na státní princip a morální zásadu. Jeho
Vikingové nejsou předobrazem ideálních mužů či žen, ale jsou
to normální lidé s radostmi i starostmi – mají strach, dokonce
přiznají i strach o život, bolí je zuby... „Král Harald byl
již starý a dlouho jej sužovaly kruté bolesti v zádech, takže
měl nevalné potěšení z piva i žen; teď mu chytří biskupové
pilně mazali záda medvědím sádlem, posíleným jménem apoštola,
balili ho do ovčích koží, místo piva mu dávali pít dotýkané
odvary z bylinek a znamenali ho křížem mezi lopatkami, a
museli z něho vypudit mnoho ďáblů, než bolesti povolily a král
se stal křesťanem.“ Bengtsson zkrátka z mýtu udělal zábavnou a
veselou historku, kterou zbavil nekritického obdivu k předkům,
a své vousaté Vikingy líčí tak „roztomile“, že nelze než si je
zamilovat už během prvních pár stránek.
Vladimíra Bezdíčková, redaktorka ČRo 3 – Vltava
Foto Vlastimil Leška |
