|
|
 Věra
Nosková, spisovatelka
Příběhy mužů o zlých ženách
Zaujatá tématem rozepsané knížky Příběhy mužů, musím často
myslet na záhadu, jaké psychologické mechanismy změní normální
ženu ve fúrii? Symbolem hádavých, útočných žen se stala
především starověká Xantypa, manželka bájného Sokrata. Jenže
podle pramenů, které se dochovaly, byl Sokrates sice moudrý,
přemýšlivý myslitel, ale jako manžel a otec v podstatě
nepoužitelný. Nic nevydělával a bylo mu to jedno, čert ví,
z čeho byla jeho žena a tři synové živi. Manželčino údajné
vylévání nočníku na filosofovu hlavu lze tedy do jisté míry
pochopit. Zrůdně zlá byla mýtická Medea, která dokázala zabít
vlastní syny, aby se pomstila partnerovi, který ji chtěl
opustit. Nebyla zrůdou ojedinělou, občas se najde matka, která
její čin kopíruje. Jistá žena v Austrálii dala v listopadu
2002 svým třem dětem do mléka sedativa a namluvila jim, že
pojedou na výlet. Nasedli do auta, nikam však nejeli, žena
zavedla spícím dětem do kabiny výfukové plyny. Důvodem, proč
otrávila svého osmiletého syna a desetiletou dceru, byla
nenávist k bývalému partnerovi. Neunesla, že měly strávit
Vánoce s jejich otcem, což nařídil soud.
Pro mýty, báje, literaturu a film mají zlé ženy vysokou
atraktivitu, snad právě pro ten kontrast – ženám se připisují
vlastnosti jako mírnost, soucítění, schopnost milovat a
odpouštět. O to víc jsou dámy s opačnými vlastnostmi vlastně
fascinující.
Zlá žena má zvýšený sebecit, ale chybí jí cit pro druhé. Bývá
nápadně egocentrická, někdy vulgární, věčně ublížená, mstivá.
Pomlouvá či osočuje i své nejbližší, rozeštvává, popuzuje
jedny proti druhým, chová se teatrálně. Především ji
charakterizuje hluboká, znepokojivá, někdy až trýznivá
nespokojenost. Je nespokojená i s kvalitním mužem, který ji
zahrnuje láskou a dary, se svými dětmi, rodiči, kolegy, je
nespokojená s tím co má a jak se k ní lidé chovají. Za tímto
obrazem většinou nacházíme osobu trpící psychopatickou
hysterií. Což není psychická nemoc, která by se dala celkem
úspěšně léčit, ale porucha osobnosti, jde o psychickou
invaliditu. Jako invalidovi s fyzickým postiženým chybí
například ruka nebo noha, ale přitom může jít o člověka, který
přináší do vztahů a do života druhých radost a kladné city,
tak psychická invalidita u hysterky je k nerozeznání od
mizerného charakteru a odpudivé povahy. Člověk, kterému chybí
cit pro druhé a k druhým, soucit, vlídnost a rozumné chování
se může jevit, a mnohdy také je, v jistém smyslu zrůdný.
V duši takové ženy kraluje tenze. Je mnohdy typický asociál.
Lže, intrikuje, nenávidí. Zatahuje vlastní děti do konfliktu
s jejich otcem, své okolí rafinovaně vydírá a manipuluje.
Dokáže decimovat i těžce nemocného partnera.
Soudí se, že příčinou psychopatické hysterie jsou specifické
změny v mozku a disharmonický vývoj osobnosti. Potlačit
projevy hysterie se částečně daří kombinací psychoterapie,
hypnózy a psychofarmak. Problémem je, že tyto ženy, v malé
míře jsou hysterici i muži, nejsou sto přiznat sobě, natož
svým blízkým, že mají problém. Naopak, svádějí vinu na své
okolí. Situaci vyostřuje, že nebývají mezi lidmi vnímáni jako
osoby, které trpí poruchou osobnosti, ale jako jedinci se
špatným charakterem a nesnesitelnou povahou. Je to neštěstí
hysteričkou být nebo s hysteričkou, vzácněji s hysterikem,
žít. Zlými ženami, které se tak původně neprojevovaly, se
mnohdy stávají ženy po zavržení partnera, s nímž pak bojují o
možnost formovat duši společného dítěte. Taková žena se mnohdy
mění ve lstivou, nenávistnou, pomstychtivou fúrii. Je příčinou
zničených vztahů mezi geneticky blízkými osobami. Křivdí,
ubližuje, vychovává k nenávisti, mění hezké vztahy na kal a
špínu.
Je léto, za oknem jako z praku vystřelení létají rorýsi, občas
zaduní vlak pod mým oknem, voní káva... Zaujata tématem
pozorně naslouchám, muži mi vyprávějí své příběhy. |
