|
|
 Jiří
Vejvoda, publicista
Rozhlas v tísni
„Kolik nás vlastně je?“ zeptalo se letos na svých nepříliš
kvalitních vlnách Radio Mogadishu. „Patnáct miliónů, nebo jen
sedm? Anebo něco mezi tím?“ Téma to bylo aktuální. Vždyť
Somálsko, jež se v minulém století marně pokoušeli ovládnout
Italové, Sověti i Američané, je dnes státem rozpadlým do
několika samosprávných oblastí. V každé z nich někdo vysílá:
Radio Khaatumo, Radio Garowe, Radio Gaalkacy anebo Somali
Public Radio, jež mate už svým názvem...
Nejpřijatelněji působí na dálku rozhlas, založený roku 1951 v
Mogadišu. Tehdy nabízel zprávy v somálštině a italštině. O
dekádu později rozšířil svoji slyšitelnost, v roce 1991 však
jeho vysílání nadlouho přerušila občanská válka, jejíž hrůzy
trefně popisuje film Černý jestřáb sestřelen. S přelomem
století se Radio Mogadishu opět přihlásilo o slovo; promlouvá
somálsky, amharsky, v jazyce oromo a občas také v angličtině.
A snaží se být natolik objektivní a zajímavé, jak je to možné
v oblasti krutých bojovníků, hladovějících dětí a krásných
žen. „Poslední sčítání lidu zde proběhlo v roce 1975,“ nezbylo
tvůrcům zmíněné relace než smířit se s dalším ze základních
nedostatků země. A přejít raději k povzbudivějšímu tématu.
„Svůj nový, celkově už jedenáctý román jsem úmyslně nazval
Křížová kost,“ vysvětloval vzácný host u mikrofonu, spisovatel
Nuruddin Farah, přirovnávaný díky svému stylu k velikánům,
jako jsou Faulkner či Grass. Už šestatřicet let žije mimo
vlast, do níž se nyní občas vrací: „Napřed jsem v cizině
studoval. Jazykovědu v Etiopii a pak filozofii, literaturu a
sociologii v Indii. Když jsem začal psát, hrozilo mi zatčení.
Uprchl jsem, učil na školách od Ameriky po Nigérii. Nejdéle
jsem žil v Berlíně a v Kapském Městě.“
Americký časopis World Literature Today udělil Farahovi
prestižní cenu, kterou před ním získali Gabriel García
Márquez, Czeslaw Milosz, Octavio Paz anebo Josef Škvorecký. A
jak je to s názvem jeho knižní novinky? „Víte, zmíněná kost
sestává z obratlů, které srůstají v kompaktní těleso,“ popsal
Nuruddin v Radiu Mogadishu svou inspiraci. „A já si úpěnlivě
přeji, aby se totéž podařilo i Somálsku. Vlastně se jej tím,
že o něm vyprávím, snažím udržet při životě... Alespoň pro
čtenáře doma a ve světě.“
Je ale ještě co zachraňovat v zemi, kterou ničí náboženské
sekty, pouliční gangy a námořní piráti? „Jistěže jsme
v příšerné tísni. Ale kdybych v to nevěřil, nepíšu. Kdybyste
v to nedoufali, nevysíláte.“ |
