|
Štěstí se lze naučit jako jízdě na kole
Osmdesáté
narozeniny oslaví 10. srpna spisovatel Vladimír Páral. Český
rozhlas 3 – Vltava životní jubileum kultovního autora
neopomenul: od 5. do 14. srpna zařadil v repríze četbu na
pokračování z Páralova románu Katapult, v cyklu Osudy pak od
13. srpna odvysílá spisovatelovy vzpomínky.
Vladimír Páral se narodil v roce 1932 v Praze, dětství však
prožil v Brně. V Pardubicích absolvoval Vysokou školu
chemicko-technologickou a ve dvaadvaceti letech se stal
nejmladším inženýrem v republice. Třináct let pak pracoval
v různých průmyslových závodech v Liberci, Jablonci nad
Jizerou, Plzni a nakonec v Ústí nad Labem. Prostředí
chemických továren a výrobního provozu se stalo základním
živným zdrojem jeho inspirace. Životní stereotyp a falešná
autenticita existence, zvěcnění a odlidštění mezilidských
vztahů jsou dominantními tématy Páralovy prózy. Inspirován
četbou odborné literatury a technických časopisů Páral
vynalezl svérázný, osobitý technologický, inženýrský styl
psaní. Slovníková definice vymezuje Vladimíra Párala jako
nejvýznamnějšího představitele novodobé české sociologické a
civilizační satiry, který ve svých nejlepších dílech tíhl
k žánru společenského románu. Patří také ke klasikům české
sci-fi, do které lze z jeho opusů zařadit Romea a Julie 2300,
Pokušení A-ZZ, Válku s mnohozvířetem a především Zemi žen.
V plzeňském rozhlasovém studiu se už více než dvě desetiletí
věnuji realizacím Páralových literárních opusů. Moje
spolupráce se spisovatelem začala v roce 1991, kdy jsem pro
rozhlas zdramatizoval jeho novelu Veletrh splněných přání,
první Páralovo dílo, které vydal pod svým jménem. S
„nejerotičtějším autorem v Čechách“ jsem se tehdy setkal
poprvé osobně ještě v jeho vile v Ústí nad Labem. Přijal mě
vřele, s radostí mi podepsal svoje knihy, natočil jsem s ním
rozhovor a získal od něho svolení převést Veletrh splněných
přání do podoby rozhlasové inscenace, kterou jsem koncipoval
jako vzrušivě barvitou montáž dialogů, zvuků a hudby.
Spolupráce s Vladimírem Páralem od té doby v pravidelných
cyklech pokračovala, osobně jsme se setkávali, jezdil jsem za
ním do jeho nového bydliště. Spisovatel opustil Ústí nad Labem
a stal se obyvatelem panelového domu v Mariánských Lázních,
kde žije v bytě s výhledem do Skalníkova parku.
Přistoupil
jsem k dalším rozhlasovým adaptacím jeho literárních děl. Do
podoby dvoudílné rozhlasové hry jsem převedl famózní, dějově
košatý, mnohovrstevnatý román Milenci a vrazi. Připravil jsem
některé příběhy z epicky členité rozsáhlé prózy Dekameron aneb
Láska v Praze, epizody z Knihy rozkoší, smíchu a radosti.
Román Katapult jsem zpracoval jako desetidílnou dramatizovanou
četbu na pokračování. Mimo to jsem se spisovatelem a jeho
dcerou Erikou natočil několik rozhlasových dokumentů.
Páralovy literární opusy, důmyslně motivicky propracované a
stylizované, se snažím pomocí ingrediencí hudebních a
ruchových organizovat rafinovanou montážní metodou a adekvátně
je převádět do výsledného tvaru barvitých a vrstevnatých
akustických obrazů. Snahou je vytvořit zvukový ekvivalent k
vždy bohatě dějově fabulovanému, suverénnímu Páralovu
vypravěčství.
Vladimír Páral nikdy nebyl politickým spisovatelem. Poslední
léta se věnuje učení zen. V jednom z dokumentů, který jsem
s ním natočil, říká: „Mě baví dvě věci – erotika, to je jeden
takový velký balík tělesný, a potom jóga, to je rovina
duchovní.“ Odmlčel se a pokračoval: „Pro mě filozofie je mít
rád, mít radost. Velké filozofické problémy mě nechávají zcela
chladným. Chci, aby mé knihy byly takový praktický návod, jak
žít radostně ve štěstí.“
Vladimír Páral zřejmě bohužel definitivně skončil se psaním.
Od roku 1995 žije střídavě v Mariánských Lázních a Praze.
Uspokojuje ho lázeňská hlavní třída s množstvím kaváren,
cukráren, lázeňský klid a nádherné parky. Ve svém posledním
literárním opusu – Knize rozkoší, smíchu a radosti –
spisovatel vychází z přesvědčení, že „štěstí je přirozený stav
člověka a lze se mu naučit stejně bezpečně jako jízdě na
kole“.
Miroslav Buriánek, režisér a dokumentarista
|