|
|
 Velká
cesta Jaroslava Haška širou Rusí
Bohém Jaroslav Hašek je podepsán nejen pod nesmrtelným
románovým torzem o dobrém vojáku Švejkovi, ale také pod
bezpočtem povídek. Za první světové války bojoval na východní
frontě a po bolševickém vítězství se přidal k „rudým“, i když
ani ty a zvláště jejich primitivitu neopomněl zparodovat v
cyklu bugulmských povídek, kde vylíčil své revoluční působení.
Když ovšem v ruské produkci vznikala komedie Velká cesta
(1962), tyto satirické šlehy zůstaly odsunuty, naopak podle ní
mělo prostředí bolševické Ruska Haška ideově zocelit a dovést
ke správnému třídnímu náhledu.
Velkou cestu režíroval Jurij Ozerov, režisér později spjatý s
tendenčními velkofilmy o spasitelské úloze Sovětského svazu ve
válce proti hitlerovskému Německu: cyklus Osvobození si starší
čtenáři zajisté vybaví. Avšak v době, kdy za podpory
barrandovského studia natáčel Velkou cestu, ještě byl nepříliš
známým tvůrcem a vlastně se teprve rozhlížel. Zajímavé je, že
jeho tuzemským poradcem byl Vladimír Vlček, zdejší opěvovatel
stalinistické éry (mimo jiné Zítra se bude tančit všude).
Velká cesta nebyla prvním filmem, který by se Jaroslavem
Haškem zabýval – už z němé éry pochází snímek Ve dvou se to
lépe táhne, kde byl představen jako kumpán z mokré čtvrti, v
dalším pokusu Poslední bohém se zase dojímavě staral o malého
synka. Velká cesta chtěla ukázat, jak v Haškově mysli uzrávala
postava dobrého vojáka Švejka.
Obsazení Velké cesty je převážně české – spisovatele ztělesnil
s ironizujícím nadhledem v mluvě i mimice Josef Abrhám. Svého
hrdinu nejprve pojednal jako provokujícího buřiče, jenž si
tropil šprťouchlata z rakousko-uherské policie, avšak teprve v
Rusku osobnostně zvážněl, vyzrál v uvědomělého člověka i
velkého umělce. Haškova rázovitého sluhy Strašlipky, prý
Švejkova předobrazu, se předvídatelně ujal Rudolf Hrušínský,
jenž mu vtiskl tytéž rysy, jaké měl jeho Švejk ve Steklého
přepisu.
Velká cesta je dílko z politického hlediska nepochybně
tendenční a místy snad i těžkopádně chtěné, zvláště
v dialozích a leckdy také v motivačních podnětech. Ostatně už
dobový ohlas (Film a doba č. 11/1963) konstatuje, že zejména
v Rusku se odehrávající část filmu „skutečnosti značně
mytizuje.“ Přesto nalezneme některé okamžiky hodné Haškova
smyslu pro nečekané paradoxy takzvaně malých dějin, třeba
roztomilý výjev, kdy se válkou již znechucený Hašek chce vzdát
ruským vojákům, zatímco oni se vzdávají jemu...
Film Velká cesta uvede v sobotu 22. září ve 12.05 program ČT2.
Jan Jaroš, filmový publicista |
