|
|
Groteska odpudivá i děsivá
Brněnské Divadlo Reduta se pod vedením uměleckého šéfa Petra
Štědroně a vynalézavé dramaturgyně Dory Viceníkové vyhranilo
v experimentující autorskou scénu, jejíž divácky náročné
inscenace (Korespondence V+W, Europeana, Valmont, Jules a Jim,
Anna Karenina) dosahují celostátního uznání. Poslední českou
premiérou tu v linii „Slavné příběhy v novém vydání“ byla
„hommage a Bunuel et Carriere“ z pera režiséra Jana Mikuláška
a Dory Viceníkové Nenápadný půvab buržoazie.
Východiskem adaptace je oscarový snímek slavného španělského
tvůrce, nedlouhý nonstop večer se však napájí z více pramenů,
hlavně filmových a literárních. Základní metaforickou situaci
– setkávání cynických bohatců u slavnostního stolu (výtvarník
Marek Cpin je ohradil odvrácenou stranou kulis) – postupně
variuje série gradovaných obrazů. Po ionescovsku nenápadně
startují z běžných okolností, kdy každý z devíti perfektně
sehraných interpretů zprvu snobsky zachovává společenské
dekorum. V detailně propracovaných individuálních i
kolektivních simultánních etudách se však atmosféra rychle
zvrhne do drsně groteskního balábile: místo tryzny dojde
k vraždě dosud žijícího „nebožtíka“, prostřenou tabuli zcela
zdevastují číšníci i hosté, mezi jejichž pochybné zábavy
náleží například drogy, násilí, vzájemné ponižování,
promiskuitní sex, svlékání a pojídání oděvů, popíjení moče a
dokonce střelba, to vše při jemné Chopinově hudbě. Konotací
všeho druhu najdeme v této (místy i verbálně vulgární) „velké
žranici“ mnoho – od Chaplina, Pasoliniho či Švankmajera po
markýze de Sada. Mikulášek, jemuž jsou filmové inspirace
blízké, v současných reáliích jevištně ozvláštňuje Bunuelovy
surrealistické postupy (včetně monologického popisu snů),
které nápaditým klaunériím z dekadentně amorálních nechutností
dodávají nejen absurdní, ale i poetický ráz. Provokující
alegorické obludárium samozřejmě nepohladí, ale destrukci
hodnot odráží nápaditě a upřímně.
Vít Závodský, divadelní publicista |
