|
|
 Přemysl
Hnilička, publicista
Greenhornův rudý bratr
V podstatě to byl vynikající dramaturgický tah. Po zázračném
nalezení staré dramatizace Jaromíra Ptáčka Zpěv o Vinnetouovi
a jejím novém odvysílání v únoru letošního roku zpestřila
Vltava letní vysílací schéma o postupné odvysílání dvou
kompletů Supraphonu Vinnetou a Old Shatterhand (natočeno
v roce 1988, vydáno na LP 1989, zkrácená reedice na CD 2007).
Klasický příběh dobrodružné literatury zpracoval dramaticky
Drahomír Illík a Tomáš Vondrovic a režijně projekt vedl Tomáš
Vondrovic. V titulních rolích hráli Boris Rösner a Petr
Kostka, starého Sama Hawkinse ztvárnil Rudolf Hrušínský,
Tanguu Alois Švehlík a In-Čučunu Radoslav Brzobohatý.
Fanoušek zná dobrodružství hrdinů Karla Maye především
z filmového zpracování, které dodnes plní gauče před
obrazovkami. Ve srovnání s ním je gramofonová verze
podrobnější a přesnější. Zvukové zpracování umožňuje dát větší
prostor vypravěči (v našem případě se této role zhostil Petr
Kostka coby Old Shatterhand) a jeho myšlenkovým pochodům –
díky tomu je posluchači mnoho scén jasnějších než ve filmové
verzi. Zároveň však dramatizace není rozvleklá, děj se
neustále rychle posouvá kupředu a napětí udržuje i při
opakovaném poslechu. Vedle kvalitní dramatizátorovy a
režisérovy práce vynikají herecké výkony Petra Kostky a Borise
Rösnera; Kostka coby „greenhorn“ Shatterhand dokáže obsáhnout
všechna duševní hnutí svého hrdiny (a že jich v ději
vystřídá!), Boris Rösner je ideálním představitelem důstojného
a hrdého náčelníka Apačů. Jediné, co do dnešního dne
zastaralo, je hudební doprovod Ladislava Štaidla; především
aranžmá, stvořené zcela v dispozicích diskotékového kolovrátku
osmdesátých let. V rámci objektivity však nutno říct, že se
Štaidl s úkolem složit zcela novou a od filmu odlišnou hudbu
vyrovnal docela s úspěchem (například hlavní hudební motiv či
komický motiv Sama Hawkinse).
Celkem čtyři čtvrteční večery zaplnil mayovský příběh
(jednotlivé díly nesly názvy Indiánské léto, Rudý gentleman,
Ve stínu věčných lovišť a Poslední výstřel); v pátém byl –
jako přívažek – odvysílán další dobrodružný román téhož
autora: Syn lovce medvědů. Příběh, který vyšel v Čechách již
v roce 1888, líčí dobrodružství Martina Baumanna a jeho přátel
při záchraně Baumannova otce, lovce medvědů. Jde opět o
nahrávku Supraphonu, tentokrát z roku 1986. V režii Jana
Fuchse účinkovali Josef Bek, Čestmír Řanda či Miroslav
Moravec; postavy Vinnetoua a Old Shatterhanda ztvárnili Václav
Mareš a Viktor Vrabec, titulní roli Lukáš Vaculík. Toto
nastudování však již nedosahuje kvalit předchozího; herecky,
režijně i dramatizátorsky je Syn lovce medvědů naprosto slabý,
a to i přesto, že jej připravil rozhlasový režisér Jan Fuchs.
Celkově se dá říci, že srpnové vltavské večery se určitě
setkaly s úspěchem a posluchači rádi usedali k dobrodružstvím
bílého a rudého bratra. Přesto zbývá jeden drobný osten výtky:
je opravdu nutné – vzhledem k tomu, jak bohatý je archív
Českého rozhlasu a kolik dobrodružných her obsahuje –
nasazovat do vysílání nahrávky Supraphonu? Nedávné obnovené
premiéry her Syn padající hvězdy (1979) nebo Songaré (1975)
svědčí o tom, že by si rozhlas vystačil s vlastními zásobami. |
