|
|
 Petr
Koudelka, publicista
Cesta do Pelhřimova
Nedělejte prosím vás to, co jsem udělal neprozřetelně já.
Nesepisujte si seznam nehorázností a kocourkovštin, které se
tu odehrávají dlouhé měsíce a léta. Dostanete se do stavu, ze
kterého vám už nic nepomůže. Začalo to tím, že jsem si jen tak
hodil na papír, co mě právě cvrnklo do nosu. Cvrnk! Nikdo prý
neví, kam jdou peníze, které dáváme u lékařů jako povinnou
daň. Cvrnk! Maturanti se soudí, protože je vzali na vysokou
školu, ale propadli ze slohové práce u maturity. Dál. Úřady
nemohou zastavit podvodné podnikání – podvodníci přepisují
firmu na jinou a krachují jako na běžícím pásu i s penězi
zákazníků. Dál. Ženě, které lékaři amputovali nohu, odebrali
úředníci původní invalidní důchod. A co tam máš dál?
Vzpomněl jsem si na scénu z filmu, kde se doktor (Rudolf
Hrušínský) ptá pacienta (Jiřího Líra), stěžujícího si na
spoustu potíží: A co tam máš dál? A pak ho pošle na exkurzi do
krematoria v Pelhřimově. Všichni to známe.
Dál tam mám měděné kabely, nekonečné zlodějny, ohrožující
železniční dopravu a životy cestujících. A neschopnost úřadů
udělat tomu konec, vyhlásit embargo na sběrny kovů a vzít toto
podnikání do svých rukou. Nefungující registr vozidel.
Nefunkční a předražené dálnice. Sociální karty jako evidentně
přihraný byznys bance. Nehorázné exekuční praktiky.
Neschopnost skoncovat s lichváři. IZIS. A dál tam mám tu cestu
do Pelhřimova do krematoria. Nemám ještě přihodit předražené
pohřby? A vše ostatní předražené, co stát nezajímá. Ale o to
mi nešlo. Šlo mi o tu cestu do Pelhřimova, kterou radil
Hrušínský Lírovi. Proč? Prostě neptám se už, jak je možné, že
tuto zemi řídí jen nesvéprávné úřady a nesvéprávní úředníci.
Neptám se ani, co se stalo s tímto národem a zda je to s ním
tak špatné proto, že po likvidaci elit při všech převratech,
po likvidaci aristokratů 1918, po likvidaci inteligence 1948 a
1968, po likvidaci Židů Němci, po vyhnání Němců Čechy a po
rozchodu se Slováky, zde zůstala už jen národní hrdá sedlina.
Už se neptám. Ptám se jenom, jak je to s cestou do Pelhřimova.
Jestli máte také nějaký dobrý návod na to, jak odolat stavům
beznaděje. Co máte na dobrou náladu? O tom je tato poznámka.
Když jsem se ptal, jak dosáhnout vnitřního klidu a harmonie,
dostal jsem různé odpovědi. Růžové pilulky. Alkohol. Jóga.
Kurzy pozitivní energie. Všechny prostředky působící zvenčí
jsou však jen přechodně použitelné. Správný prostředek je ten,
který působí zevnitř. Musíte přitom pohnout vnitřními orgány,
pokud možno vlastní duší. Udělat pro ni něco. Posekat trávu.
Shrabat listí. Uvařit bramborovou polévku. Nasbírat houby.
Všechno, co udělá dobrou náladu, je, jak jsem si všiml,
přirozeného původu. Vrátit se k přirozeným věcem znamená i
zbavit se věcí umělých a náhražkových. Nejlépe je to vidět na
jídle. Kdo má zájem o umělý čínský med? Jen podvodní
obchodníci. Mák. Do máku se sype technický mák, který má
špatnou chuť, ale snižuje se tím cena dobrého vykupovaného
máku od pěstitelů. Tak přestávají pěstovat mák, neboť jsou na
mizině a my budeme jíst jenom makové náhražky. Jak je běžné,
brzy budou stejně drahé jako původní dobrý mák.
Co tam máš dál? Jogurty – nejsou přirozené. Ovoce. Ze všech
možných konců světa přivezené, jenom ne přirozené. Jak chutná
dobrý pomeranč, o tom se přesvědčíte jen ve Španělsku nebo v
Itálii. Nepřirozené banány, které se jedí v podstatě nezralé.
Seděli jsme na lavičce před hospodou a jedli banány. Skoro
zelené. To jsou přece ty banány, kvůli kterým jsme vedli
sametovou revoluci – říkám. Aby nebyly fronty. Nezdají se ti
dobré? Ne, říká kamarád. A žvýká banán, který sem byl dovezen
v nezralém stavu, aby přečkal cestu. „Člověče,“ říká, „vždyť
my vůbec nevíme, jak to doopravdy chutná!“
Jen přirozený banán nějak chutná. I cesta do Pelhřimova je
přirozená věc. A příjemná, když je hezké počasí. Konečně –
musíme tam všichni. |
