Číslo 46 / 2012.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s herečkou a zpěvačkou.
Jitkou Molavcovou.

S Julesem Vernem za hltavým pštrosem

Hvězda jihu je dobrodružný román francouzského spisovatele Julese Vernea z jeho cyklu Podivuhodné cesty. Autorství románu je ale poněkud sporné, neboť původní text, který Jules Verne upravil a vydal pod svým jménem, napsal jiný, ve Francii neméně známý spisovatel dobrodružných knih André Laurie. Ale ať už příběh vymyslel kdokoli, srší napětím a překvapuje náhlými dějovými zvraty. A to je pro rozhlasové zpracování velice vděčné.

Stejnojmenná rozhlasová hra předestře posluchačům napínavý příběh z jihoafrických diamantových polí. V centru děje je Hvězda jihu, diamant dosud nevídané velikosti a nádhery. Mladý francouzský inženýr Cyprien Méré, až po uši zamilovaný do slečny Alice, dcery majitele diamantových dolů Watkinse, je přesvědčen, že se mu drahokam podařilo vyrobit umělým způsobem. Naplnil totiž kovové pouzdro chemickou směsí vlastní výroby, utěsnil je a dva týdny žhavil v peci. Pak pec vybuchla a Méré nalezl drahocenný kámen v roztříštěném pouzdru pod vrstvou ztvrdlého jílu. Při slavnostní hostině se ale diamant záhadně ztratí. V podezření je Méréův černý přítel Matakit, který ještě ke všemu prchne do buše. Po dopadení však prokáže, že diamant neukradl a že utekl pouze ze strachu a obav z nespravedlivého obvinění.
Hvězda jihu je nakonec nalezena v žaludku pštrosa, který ji spolkl jako cukrle. Navíc se ukáže, že vzácný kámen vůbec není umělý, což uklidní majitele afrických diamantových dolů, kteří Cypriena Mérého prostřednictvím tajného nočního tribunálu odsoudili k smrti. Před zavražděním jej zachránilo v poslední chvíli pouze přiznání Matakita, že to byl on, kdo nastražil do rozvalené pece diamant, který původně nalezl v hlušině z dolu, protože chtěl Mérému udělat radost.
A jak to dopadne s našimi hrdiny, mladou láskou, hltavým pštrosem a obřím diamantem? Myslím, že jsme již prozradili dost na to, abychom vás nalákali k poslechu a ponechali patřičné množství nedořečeného, abychom vzbudili zvědavost čtenáře a změnili jej tak v posluchače.

Ve službách příběhu

Zamilované dvojici mladých hrdinů – Cyprienu Méréovi a slečně Alici – propůjčili své hlasy Martin Myšička a Andrea Elsnerová, Alicina gin a doutníky milujícího otce Johna Watkinse ztvárnil Jiří Štěpnička, v roli nezbytného padoucha Johny Pipkina exceluje Martin Táborský, dvojici Cypriánových pomocníků kafra Matakita a Číňana Li hrají Michal Zelenka a Jiří Knot a nakonec Jacobuse Vandegaarta, brusiče diamantů a Cyprienova přítele, Ilja Racek. Za zmínku stojí také početný rozhlasový sbor ztvárňující mnoho nejrůznějších postav natolik dynamickým způsobem, až máme pocit, že se do rozhlasového studia musel vtěsnat snad tisícihlavý dav. Scénickou hudbu, který zvukově spoluvytváří rozhlasové situace a pointy, napsal Kryštof Marek. Tohoto mladého, pro rozhlasovou spolupráci velice slibného hudebního skladatele si můžeme vybavit kupříkladu z práce na jiné verneovské inscenaci, rozhlasovém muzikálu Na kometě, k níž zkomponoval scénickou hudbu a složil veškeré písně.
Režisér ozvučení Tomáš Pergl, vytvářející zvuky a zvukové prostory, koláže a šumy, neměl tentorát jednoduchou práci. Přiznejme si, že přinutit kupříkladu pštrosa, aby svým hlasem reagoval tak, jak si rozhlasový režisér přeje, není vůbec snadné. Ale „gramomixér“, jak se této profesi také říká, to zvládl. Precizní práci odvedli také mistr zvuku Radek Veselý a technička Jana Fišerová, zástupkyně již „vyhynulé“ rozhlasové profese. V této inscenaci jako v jedné z posledních ještě zazní v odhlášení po mnohá desetiletí slýchaná formulace „záznam a střih“. Na režisérovi a zároveň autorovi scénáře Dimitriji Dudíkovi bylo skloubit veškeré prvky do kompaktního rozhlasového tvaru. 17. listopadu budete moci na stanici Dvojka v premiéře rozhlasovou hru Hvězda jihu vyslechnout a sami posoudit, zda a jak se mu to povedlo.

Dramaturgie plná noblesy

Je nutno přiznat, že koncepční záměr dramaturgyně Václavy Ledvinkové realizovat řadu původních rozhlasových her na motivy dosud nenatočených románů Julese Vernea byl nadmíru šťastným nápadem. Realizačnímu týmu se přitom úspěšně daří vyhnout se monotónnosti: každý román francouzského spisovatele je uchopen svérázně, jinou poetikou, jiným rozhlasovým žánrem nebo přinejmenším odlišnou optikou. Mladí posluchači tak mají šanci rozvíjet fantazii a smysl pro romantiku, vlastnosti, které se u Verneových hrdinů tak často objevují, a příklady hrdinů táhnou, to bezpochyby.
„Verneovskou“ dramaturgii je třeba pochválit také za to, že nabízí modely slušného jednání a vzory, že hrdinové autorových příběhů jsou čestní, pravdomluvní a odvážní, tedy oplývají vlastnostmi, které jsou zvláště v dnešní době tak potřebné. Věřme tedy, že tato inscenace není ze vznikající verneovské řady zdaleka poslední, neboť v  případě Julese Vernea, tohoto velmistra napětí a fantazie, je skutečně z čeho těžit.

Boris Nedal, publicista