|
|
 Lepší
život jsem si nemohl přát
Rozhlasové vzpomínky archeologa Karla Valocha (1920) zazní od
pondělí 4. března (vždy v 11.30) v další sérii vltavského
cyklu Osudy.
Starší době kamenné propadl Karel Valoch už jako kluk. V pěti
šesti letech nakukoval přes rameno svému švagrovi a starším
nevlastním sourozencům, když třídili nálezy získané při
amatérských výkopech v okolí Brna. V polovině třicátých let ho
bratr Hugo vzal na první sběr pazourků do terénu a od té doby
už začal Karel Valoch prakticky veškerý svůj volný čas trávit
průzkumy známých pravěkých lokalit a studiem dostupné odborné
literatury. Pravidelně sledoval také časopis Příroda, který
v Brně vydával profesor Karel Absolon. A když mu jedno číslo
časopisu s Absolonovým článkem o pravěkých nástrojích uniklo,
vypravil se pro ně k autorovi osobně. Věhlasný profesor přijal
dvaadvacetiletého amatérského badatele velmi vlídně a i nadále
zůstaly dveře jeho dobře zásobené knihovny pro Karla Valocha
otevřené. Návštěvy u tehdy již penzionovaného profesora
Absolona pomohly přečkat Karlu Valachovi tíživé časy druhé
světové války i dobu těsně po ní, kdy se jeho napůl německá
rodina prakticky rozpadla. (Tři o mnoho let starší německy
mluvící nevlastní sourozenci skončili v zahraničí, těžce
nemocný tatínek jejich odsun nepřežil a zemřel rok po válce.)
Proměnit amatérský zájem o paleolit v odbornou vědeckou
činnost se Karlu Valochovi podařilo začátkem padesátých let.
Do čela oddělení pro diluvium v Moravském muzeu v Brně
nastoupil Jan Jelínek, kterého zaujaly Valochovy články o
paleolitu. Jelínek nabídl Karlu Valochovi místo na svém
oddělení pod podmínkou, že vystuduje archeologii na vysoké
škole. Šanci na zásadní životní změnu využil Karel Valoch beze
zbytku. Absolvoval studium na brněnské Univerzitě J. E.
Purkyně (nyní Masarykova univerzita) a záhy se stal
respektovaným odborníkem na moravský paleolit, o kterém se
vědělo i v zahraničí. V muzeu se od svého nástupu účastnil
všeho, co bylo kolem paleolitu zapotřebí – od katalogizování
sbírek a budování knihovny na oddělení diluvia, až po vlastní
archeologické výzkumy a následné publikace výsledků terénních
prací. S profesorem Jelínkem se podílel na vybudování
brněnského ústavu Anthropos, jehož součástí je i slavný
pavilon vycházející z původní Absolonovy expozice z roku 1928.
Nejvýznamnějším obdobím Valochovy vědecké kariéry se stalo
patnáctileté kopání v jeskyni Kůlna v Moravském krasu v letech
1961 až 1976, které doložilo existenci sídliště, na něž se
opakovaně vraceli neandertálci v průběhu přibližně sedmdesáti
tisíc let. Výzkum Kůlny obohatil sbírkový fond ústavu
Anthropos o téměř padesát tisíc kamenných artefaktů a sto
tisíc zvířecích kostí. Moravskému zemskému muzeu zůstal Karel
Valoch věrný neuvěřitelných šedesát let, ještě jako
dvaadevadesátiletý denně docházel do své kanceláře a dál
přispíval články o nejstarších dobách lidstva do českého i
světového odborného tisku. Tento záviděníhodný pracovní elán
dokládá loni vydaná kniha Kůlna: historie a význam, jejíž
křest se odehrál přímo v někdejším hlavním dějišti výzkumů.
V prostorách Moravského zemského muzea jsme také natočili jeho
rozhlasové vzpomínky. Za svým životem se Karel Valoch ohlíží
jako šťastný muž, kterému se podařilo vyplnit každou volnou
chvíli prací v oboru, jenž si zamiloval už od dětství.
Renata Venclová, redaktorka ČRo Vltava
Foto Moravské zemské muzeum |
