|
|
Do Říma za Cyrilem a Metodějem
Před jedním tisícem a sto padesáti lety přišli na Velkou
Moravu soluňští bratři Konstantin a Metoděj. Svou misijní
činnost museli obhajovat až před papežem, což obnášelo vykonat
náročnou cestu do Říma. Vyprávět se o ní bude 6. července ve
21.35 pořadu ČRo Plus Historie Plus a v Historickém klubu na
Vltavě 10. července v 16.00.Při mé návštěvě Říma se provazy
deště střídaly s květnovým sluncem, a tak jsem vždycky měla co
dělat, abych se schovala do nejbližší kavárny. Naštěstí
nastala zrovna sluneční fáze, když jsem se blížila od Kolosea
k bazilice svatého Klimenta, k cíli své cesty. Bazilika patří
mezi nejvýznamnější sakrální stavby Říma, pod úrovní chodníku
ulice San Giovanni di Laterano jsou totiž skryta ještě dvě
další podlaží, která byla objevena při archeologických
vykopávkách v 19. století. V nejstarší a nejspodnější části se
nacházela pohanská svatyně uctívání boha Mitry z 1. a 2.
století po Kristu a v prostřední části potom původní hrob
svatého Cyrila.
 Po
čtyřiceti měsících působení na Velké Moravě byli soluňští
bratři povoláni do Říma k papeži. Před branami města se
objevili v roce 867, kam je přišel přivítat Hadrián II. a
projevil tak poutníkům nebývalou úctu. Jistě k tomu přispělo
to, že Konstantin s Metodějem přinášeli do Říma ostatky
svatého Klimenta, které si na Velkou Moravu vzali z
předchozího působení na Krymu. Tento dar jim ulehčil pozici
při obhajobě slovanské liturgie a měl vliv i na vlídnější
postoj římského kléru. Jejich cesta měla také politický rozměr
– Konstantin s Metodějem chtěli vymoci pro svého chlebodárce,
knížete Rostislava, moravské biskupství. To se však při této
první společné cestě obou bratrů nepodařilo, neboť Konstantin
v Římě onemocněl a vstoupil do kláštera, kde přijal řeholní
jméno Cyril a zakrátko zemřel. Arcibiskupem Panonie, kam
patřilo i území Velké Moravy, byl jmenován Metoděj až při své
druhé cestě do Říma.
S historikem a archivářem Tomášem Černušákem z Moravského
zemského archivu jsem se setkala v atriu baziliky, abychom si
popovídali o samotné stavbě, jejím významu i cestě soluňských
bratří do Říma. Od něj jsem se dozvěděla zajímavý a spletitý
osud Cyrilových ostatků, které jsou v bazilice skutečně
uloženy v malé skříňce v postranní kapli napravo od hlavního
vchodu. Hrob o čtrnáct let staršího bratra Metoděje, který
zemřel na Moravě, se doposud nepodařilo spolehlivě
identifikovat.
Do složité sítě tehdejší mocenské evropské politiky jsem
nahlédla s pomocí dalšího hosta pořadu, profesora Libora Jana
z Historického ústavu Filozofické fakulty Masarykovy
univerzity v Brně. Ve vztazích východu a západu, východních
křesťanských patriarchů a rozpínajícího se církevního státu
představovaného papežským stolcem, se ocitli právě Cyril
s Metodějem a museli si tohoto faktu být vědomi. To, že na
Velkou Moravu nepřišli věrozvěstové vyslaní papežem, ale
byzantským císařem Michaelem III., způsobilo prvotní odmítnutí
Rostislavovy žádosti papežem Mikulášem I.
Také v důsledku politických bojů ve střední Evropě na počátku
10. století byli žáci Cyrila a Metoděje z Velké Moravy vyhnáni
a našli útočiště v dnešním Chorvatsku, Bulharsku a u
Ochridského jezera na makedonsko-albánské hranici. Tam jsou
také pochováni dva z prvních následovníků – svatý Kliment
Ochridský a svatý Naum. Pokus o zavedení slovanské liturgie se
nakonec nepodařil, to však nic nemění na významu
cyrilometodějského období na Velké Moravě z hlediska
náboženského a kulturního.
Michaela Krčmová, redaktorka ČR |
