|
|
Opět zazní ten okouzlující rámus
Zejména americké muzikály se vyznačovaly skvělými pěveckými i
tanečními výkony, ale zpravidla banální až kýčovitou dějovou
osnovou, v níž převažovaly milostné náměty. Teprve památná
West Side Story vnesla do strnulého žánru realismus pouličních
bitek i motiv osudové nesnášenlivosti. Tím připravila půdu pro
další následovníky.
Mezi tvůrce, kteří muzikál kvalitativně posunuli k netušeným
výšinám, se zařadil Bob Fosse (1927–1987). Nasbíral zkušenosti
jako tanečník, choreograf a činoherní herec, své poznatky se
navíc snažil aplikovat v režii divadelní i filmové. Česká
televize uvede v pátek 23. srpna jak jeho ještě nevyzrálou
prvotinu Sladká Charity (1969), tak vrchol celoživotní tvorby
All That Jazz (1979), s nímž zaslouženě zvítězil na festivalu
v Cannes. Fosse, podílející se na scénáři, svěřil hlavní roli
Royi Scheiderovi (proslavenému nedlouho předtím Francouzskou
spojkou) a netajil se tím, že v příběhu vychází z vlastních
zážitků a zkušeností.
Film vzdává hold prostředí velkolepých show, s nimiž Fosse
svázal celý svůj život. Postava Joea Gideona, neúnavného
organizátora, který do posledních sil připravuje zábavu pro
obecenstvo, je nesmírně živoucí a přesvědčivá. Scheider hraje
člověka naprosto posedlého svou prací. Svých záměrů dosahuje
za cenu osamění, zklamává důvěru každého, kdo mu uvěří a chce
mu pomáhat, zůstávají po něm nejen umělecká díla, ale také
bezpočet vypitých lahví a prázdných tub od povzbuzujících
léků. Ostatně pravidelné zapíjení takového prášku se stává
pravidelným ranním rituálem. Svému hrdinovi nakonec Fosse
předepíše fantaskní vizi setkání se Smrtí v podobě krásné,
okouzlující dívky, zvoucí na nekonečnou procházku. Byla v tom
vskutku autobiografická předtucha vlastního osudu…
All That Jazz zaujme dynamickým vyprávěním, ale uchvátí i
tanečními scénami, často založenými na bezmála rituálním
opakování. V paměti nadlouho uvízne hlavně závěrečná show Bye
Bye Life. Fosse přechází ze stylizovaných výstupů do
„normální“ roviny s takovou dokonalostí, že ani na chvíli
nepropadneme pocitu vyumělkovanosti.
Film se dočkal bezvýhradně nadšeného přijetí, korunovaného
udělením čtyř Oscarů – za nejlepší výpravu, hudební aranžmá,
střih a kostýmy. Závěrem nebývá než zdůraznit, že All That
Jazz, jehož název bychom mohli volně přeložit jako Všechen ten
rámus, se právem zařadil mezi novodobou filmovou klasiku.
Jan Jaroš, filmový publicista
|
