|
|
Operní
maraton aneb Kolik Wagnera vydržíte
 Nabízet k poslechu kompletní operní tetralogii Prsten
Nibelungův v jednom jediném dni, jak to od soboty 24. srpna do
neděle 25. srpna učiní Český rozhlas Vltava, to nenapadlo ani
samotného autora. A že byl jinak ve své nesnesitelné
sebestřednosti
pořádně nekompromisní a výstřední…
Skladatel rozvrhl čtyřdílnou ságu na čtyři večery a většinou
se v divadlech dává s pauzami – po Zlatu Rýna následuje druhý
den Valkýra, pak je jeden večer volno a po Siegfriedovi je
před Soumrakem bohů volný večer ještě jednou. Rozhlas si však
může výjimečně dovolit experiment: kompletní Ring vysílat celý
najednou. Dnem „W“ je sobota 24. srpna a bezprecedentnímu
opernímu kolosu věnuje stanice Vltava čas od sedmé ranní až
přes půlnoc. Jen s několika přestávkami, krátkou besedou a
párkrát oddychem u četby. Čistého času je v nahrávce dirigenta
Daniela Barenboima 892 minut hudby, tedy bezmála patnáct
hodin.
To už je minulost
Výsostně romantická hudba Richarda Wagnera mnohé posluchače a
operní nadšence fascinuje, ale jeho osobnost a postoje lidi
názorově spíše polarizují. A nejde jen o jeho protižidovské
názory. Ale právě z nich vycházely kontakty, jež pěstovala
rodina s Adolfem Hitlerem, stylizujícím se do milovníka vážné
hudby. Wagner byl nicméně už půlstoletí po smrti a to, že se
Bayreuth zapletl s nacismem, se mu nemůže vyčítat. A jak se
mohly rodina a festival po válce neblahé minulosti zbavit?
Jako celé Německo. Něco se vysvětlilo a odpustilo, něco
zůstalo tabu, něco se zapomnělo, něco skrylo. Diskuse, co s
tím, se v Německu povedou ještě dlouho, ale zatratit kvůli
tomu odkaz hudebně tak silného skladatele asi nešlo a nejde.
Divadlo v Bayreuthu bylo postaveno v letech 1872 až 1875 podle
návrhů skladatele a za peníze bavorského panovníka. Dodnes
slouží pouze pro účely letních slavností věnovaných jen
provádění oper Richarda Wagnera. Pověstné akustice pomáhá
zdánlivá maličkost – zakrytí orchestřiště z pohledu diváka.
Zvukové poměry se proměňují ve prospěch pěvců. Ale jedinečnou
auru má také sám festival jako žádný jiný na světě: je
extravagantní a snobský, v auditoriu bez zbytečného přepychu
však paradoxně docela demokratický.
Není malých cílů
Wagner byl silně orientován na slovo. Libreta, či spíše básně
pro zhudebnění, si psal sám. Byl mystikem. Spíše než
komplikovaný zpívaný básnický text vnímají ovšem wagneriáni
primárně hudbu a nechávají se unášet pověstnými nekonečnými
melodiemi a kouzlem jeho symfonismu. Ve wagnerovské
interpretaci není malých cílů. Hudba, koncipovaná ve velkých
plochách a protkaná příznačnými motivy, dodává světu jeho oper
na tajemnosti. A platí to nejen o vizionářské a opojné opeře
Tristan a Isolda, ale i o většině dalších z jeho jevištních
děl. I o tetralogii – mýtu, nevídaném podobenství o lidstvu, o
zemi a o člověku na ní.
Skladatel, dirigent a básník Richard Wagner (1813–1883) přišel
s vlastní, novou koncepcí hudebního dramatu; je hlavním
reformátorem opery v 19. století a také skladatelem ukazujícím
do budoucnosti hudební řeči. Jeho třináct jevištních děl z let
1833 až 1882 vznikalo v představě o jednotě básnického slova,
hudby, scény a herectví.
Osobně byl prý Wagner pánovitý, sebevědomý, bezohledný,
velikášský. Do poslední chvíle naplňoval své ambice, s nimiž
se obracel se značným patosem k německému publiku. Mladí
hudebníci kolem něj ho považovali téměř za proroka. Posluchače
tento mág dovede v dlouhých frázích a měkkých plochách ovinout
svým podmanivým fluidem. Když si zvyknete, jeho hudba není
nijak zdlouhavá ani ponurá, ale na druhou stranu ani nutně
posvátná. Je to jedinečný projev německého romantismu,
vyhraněný a výlučný, ale přesto s lidskými parametry.
Wagnerova hudba podmaňuje rozložitým klidem, svou svátečností,
tím, jak počítá s potřebným časem, tím, jak se v ní prolínají
motivy, jak její melodie navazují v nekončících souvětích. Do
významů jeho temných operních příběhů, zejména v Ringu,
pronikáme pomalu, ale jeho vesměs pomalu tekoucí hudbu
posloucháme přímo, hned a naplno. Pro ni samu. Musí být ovšem
dlouhodechá a vznešená, musí být hrána a zpívána naplno a
velkoryse, třeba i vášnivě.
Kolik kdo snese
Pro řadu milovníků hudby se stal Wagner kultovním skladatelem,
ostatně pro vytvoření kultu kolem své osoby udělal mnohé sám
už za života.
Pro poslech Ringu jsme vybrali záznam z festivalů v Bayreuthu
z let 1991 a 1992. A bonusem nalezeným v rozhlasovém archivu
bude před každou ze čtyř oper výklad jejího obsahu v autorském
přednesu Pavla Ecksteina (1911–2000), znalce a operního
organizátora. Děj a jeho smysl dokázal z nadhledu zformulovat
tak, že budete už opravdu a definitivně vědět, o čem Prsten
je…
Kolik Wagnera vydržíte, necháme na vás, posluchačích. Od rádia
lze odcházet, nebo se naopak nechat připoutat. Dá se vybrat
nějaký úsek, nebo lze pokus prožít s dalšími lidmi operní
maraton rovnou vzdát. Je to výzva, nabídka, kterou už některé
rozhlasy v minulosti zkusily. Ten náš k podobnému projektu
přistupuje poprvé a jistě nadlouho také naposledy. Letošní
Wagnerovo dvousté jubileum ovšem takový počin – snad –
ospravedlňuje.
Petr Veber, vedoucí Redakce vážné hudby ČRo Vltava
|
