Číslo 36/ 2013.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor se spisovatelem.
Emilem Haklem.


 

 

 

 

 

 

 

 

 


 

 

Civilizace v křivém zrcadle

Brněnské Divadlo Husa na provázku pokračuje v linii svých dlouhodobých tematických projektů (F. M. Dostojevskij, V. Havel) podobně rozmáchlým čtyřdílným čapkovským cyklem, vytvářeným v nových dramatizacích vždy jiným, názorově spřízněným režisérem. K předchozím divácky náročným částem – rustikálně metaforickému Hordubalovi (Jan Antonín Pitínský), meditativním Trapným mukám (Jan Mikulášek) a hravému intermezzu Dášenka (Jiří Jelínek) –přibyl coby prolog tříletého úsilí titul Karla a Josefa Čapků Ze života hmyzu (1921), výrazně upravený a nastudovaný zdejším šéfem Vladimírem Morávkem.

Expresivní představení uplatňující postupy nového cirkusu – takový je Morávkův výklad díla bratrů Čapků Ze života hmyzu

Kdysi iritující alegorické mystérium se dočkalo už mnoha inscenačních výkladů. Ten Morávkův začíná důsledným rozstříháním trojice původních aktů a průběžným celovečerním prolínáním epizod motýlů, kořistníků i mravenců, a tak vrchovatě naplňuje podtitul „Oh! Jaká podívaná!“.
Už ve foyeru potkáváme herce v nápadných, znakově čitelných i „sekorovských“ kostýmech Sylvy Zimuly Hanákové (například velká motýlí křídla); na vertikálně členěné scéně Jana Štěpánka s rampami, žebříky a tyčí a s diváky obklopenými jevištními plochami přelévají se simultánní akce v refrénových replikách také do publika. Jejich neobyčejně dynamické, často až příliš ukřičené kaskády vyžadují od početného souboru včetně hostů výjimečné fyzické nasazení, neboť se tu na hraně riskantnosti uplatňují rozličné ekvilibristiky a akrobatické postupy takzvaného nového cirkusu.
Podoben baroknímu poutníkovi („jsem ten, co se dívá a zří“) snaží se Tulák Jana Zadražila (chóricky zmnožený osmi stejně oděnými interprety) orientovat ve sžíravě demonstrovaném krutém světě, „zahmyzeném“ defilujícími karikaturami poživačných, cynických a agresivních egoistů. Celé to expresivní, ohlušující, srozumitelnost slova občas potlačující balábile (hudba Jiří Hájek, pohybová spolupráce Rostislav Novák) možno vyložit jako protagonistův opilecký sen, z jehož závěrečné apokalypsy přece jen lze s poučenou nadějí procitnout.

Vít Závodský, divadelní publicista

Foto Viktor Kronbauer



  Hranice zvědavosti
  
Jak to slyší Přemysl Hnilička
 
  
Na dně propasti perlička...   
  
Nalaďte si
 
  Příběh Jana Křížka
  
Téma