|
|
La Grace na vlnách východních moří
Sledovat velkolepou stavbu historicky první české plachetnice
La Grace českými nadšenci bylo jako sledovat velkofilm na
plátně kin. Nic nechybělo: chlapská práce, nadšení, humor,
napětí, vztek, slunce, déšť, občas se vynořila ženská ruka.
Proč tolik dřiny a emocí? Pro radost, že něco vznikne. Něco
mimořádného. Víc prozradí následující řádky, ale především
rozhlasový dokument La Grace autorky článku, který 22. září ve
22.00 odvysílá Dvojka Českého rozhlasu.
Prvního prosince 2010 je v Káhiře, na rozdíl od zasněženého
vídeňského letiště, letní počasí. Letadlo mělo zpoždění a
předpůlnoční autobusy nejedou. Zato taxikáři se mohou ukřičet.
Dan Rosecký se tady vyzná. Jako spolutvůrce brigy La Grace
létá do Egypta neustále. S dalším společníkem a také mecenášem
lodi Petrem Tannerem usedáme do auta a ujíždíme směrem Suez.
Sto čtyřicet kilometrů je silnice lemována pouličními lampami.
Auta nesvítí. Jezdí příšerně rychle, předjíždějí zprava zleva,
troubí. Typická jízda, dozvídám se. Kolem druhé ranní taxík
směle zahýbá ze silnice na hliněnou pláň a staví. V dálce se
tetelí obrysy lodí. Klopýtáme rozrytou hlínou. Staveniště. Ve
tmě vykukuje stěžeň našeho cíle. V hvězdné noci se La Grace
skví jako šperk mezi cetkami.
La Grace, replika první české námořní lodě českého mořeplavce
Augustina Heřmana, konečně na moři>
Čtvrtek 2. prosince
V sedm ráno píská kapitán a duchovní otec plachetnice Josef
Dvorský nástup. Vlajka La Grace jde nahoru. Arabové natírají
boky. Čeští dobrovolníci zalévají spáry, dokončují
elektroinstalaci, vkládají zátěžové cihly do podpalubí.
Upřesňuje se spuštění lodě na vodu a muslimský obřad – úlitba
bohům, aby loď plula bez nehody. Zbývá domluvit oběťní zvíře.
Večer pro něj jedeme do půlmilionového Suezu. Kapitán Dvorský
vybere berana. Pak procházíme městem. Tržiště, ať pod nebem,
či zastřešené, se vine celým středem této městské čtvrti. Tady
se odbývá veškerý společenský život. Mezi obchody se tísní
otevřené čajovny, muži sedí, pijí a povídají. Tradiční
oblečení střídá evropský střih kalhot a košile. Ženy ale
tradice neporušují. Vidíme jen krásné hnědé oči. Nakoupit tu
lze všechno, od látek po plastové kelímky. Pekárenské zboží
vystavují v ošatkách, zdá se, že si libují ve smaženém těstě.
Stavebně je město mladé. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých
let minulého století bylo zničeno válkou s Izraelem. Možná
proto jsme viděli velké rozdíly mezi městem a jeho okrajovými
čtvrtěmi – polorozbořenými domky, neutěšeným okolí, chudobou.
Pátek 3. prosince
Když procházím loděnicí, La Grace září jako půvabná žena.
Arabští dělníci mají neděli a nepracují. Všechny ruce Čechů
šmirglují, leští, utěsňují, kontrolují takeláž. Sešli se tady
lidé různých zaměstnání. Pilot a manažer pražského letiště
Tomáš, stavební inženýr Petr, geolog Viki či správce
nemovitostí Honza, Vladan, expert na paintball, konzultant
evropských fondů Dan, elektrotechnik, překladatelka a další.
Loď musí být na zítřejší slavnostní sjezd do vody připravená.
Začíná kontrastovat s loděnicí. Všude nevzhledný písek, kusy
dřeva. Také přízemní podlouhlá budova. Modlitebna, nahrazující
mešitu. Špinavé praménky, stopy po dešti, zdobí kdysi
bílo-tyrkysovou zeď, mezi dvěma okny fasády namalovaný
šestiboký minaret. Uvnitř prázdno. Moje zvědavost nekončí
vyhnáním z míst určených jen pro muže. Odcházím právě včas, po
cestě se blíží egyptští řemeslníci.
Sobota 4. prosince
Vstáváme v šest, v sedm přijdou arabští dělníci a začnou
přípravy ke spuštění lodě na vodu. Replika první historické
lodi, již v 17. století vlastnil český mořeplavec Augustýn
Heřman a která zahájila historii českého námořnictví, je
postavena a připravena k vyplutí. Bude to napínavé... Slunce
příjemně hřeje, Dan Rosecký a Viktor Neuman zavěšují kotvu,
kamarád zvaný Kocour vyrábí schůdky. Na moři po nich budeme
scházet do člunu, který nás převeze na břeh. Ostatní uklízejí
palubu a upevňují vše v podpalubí. Monika Dvorská, která sice
vystudovala učitelství, ale už několik let zastává funkci
profesionální manželky kapitána a kuchařky, zabezpečuje hrnce
proti odkutálení. Její pětiletý syn Filip už netrpělivě
vytahuje historický třírohý klobouk. Kolem desáté hodiny
zakládají dělníci oheň. Plané moruše a kafrovník, zbytky ze
stavby La Grace. Oheň je určen bohům. Jakmile se loď pohne
směrem k moři, začne muslimský obřad obětování. Přivážejí
berana. Rohy zatočené jako na obrázcích v pohádkách, černý
jako čert, rychlý stejně.
Vysmekne se a uhání k moři. Houpe se na vlnách. Než je
obětován, stačí uschnout. Překvapí návštěva z české ambasády –
neodolali ojedinělému projektu českých nadšenců. Egypťané
posouvají brigu co nejblíž k moři. Táhnou ocelová lana. Zezadu
tlačí obrovský buldozer. Až přijde příliv, měla by mít loď
dostatečný ponor. Jinak by čekala další měsíce.
První ozvy srdce
Hurá, hnula se, jede! I když zatím po břehu. Z podpalubí
vybíhá Vladan a volá: Pojď sem, něco ti ukážu!
Lezeme na špici a tiše sedíme. Bum, bum, bum, ticho a znovu.
Jako ozvy srdce. Ozvy prvních vln na přídi La Grace. Obřad
obětování bohům pro plavbu východními moři bez nehod může
začít. Všichni oblékáme námořnická trička. Egypťan podřeže
berana rychlým pohybem a krev nechává vytéci na podložku.
Kapitán Josef Dvorský a jeho manželka obtiskují ruku namočenou
v krvi obětovaného zvířete na příď lodě. Přípitek a opět do
práce. Maso upeče místní kuchař během odpoledne a rozdá ho
dělníkům. Arabové ještě několikrát překladkují ocelová lana.
Loď stojí. Napůl na pevnině, napůl na vodě. Je příjemná vlahá
prosincová noc. Ve tmě pojídáme obětního berana. Čekáme na
příliv. Druhý den ráno je neděle. Pod námi voda, briga stále
stojí, hladina moře má kulminovat kolem poledne. Každý má své
místo. Je nás devatenáct i s kapitánem, počítaje v to jedno
dítě. Na snídani přicházejí všichni v pruhovaných námořních
tričkách, slavnostní historické oblečení čeká, až plachetnice
majestátně vpluje na moře. Chvilku se vzpomíná, žertuje.
Kapitán otevře tajemství. Když plachetnice brázdila vody
Karibiku sedmnáctého století jako obchodní loď, jmenovala se
La Grace, ale když si její kapitán oblékl šaty korzára, jméno
se jednoduchou přesmyčkou změnilo. Hádáme názvy, ale žádný
není správný. Proberou nás až hlasy pod lodí. Přijíždí tažný
člun. Voda pomalu stoupá, musíme se dostat na moře. Srolovat
plachty. Připevnit se tažným lanem ke člunu před námi. Zezadu
nás stále tlačí buldozer. Vysílačka propojí kapitána s člunem
a břehem. Člun spolu s buldozerem opatrně zabírá. Lano je
napnuté, stejně jako ruce kluků. Loď se konečně hne. Do moře
sjíždíme pozadu. Pozor! Loď se nahýbá doleva. Kapitán sjezd
zastavuje. Kluci pokládají lano na palubu. Čekáme. Tichá
nervozita, napětí. Za půl hodiny se stroje znovu rozjedou.
Buldozer vjíždí do vody, tlačí na saně, po nichž sjíždí loď.
Stop! Dál do moře nemůže. Člun sám loď neutáhne. Plachetnice
stojí. Nemá dostatečný ponor. Konec.
Lidé La Grace
Autoři projektu lodě La Grace, která je ukázkou living history
(živá historie), Josef Dvorský, Dan Rosecký a Petr Tanner,
začínali s trochou vlastních peněz, ale do svého snu dali
především organizační schopnosti, několikaletou práci a
zároveň nadchli své okolí k uskutečnění ojedinělého projektu.
Snad tři stovky nadšenců stavěly první funkční repliku lodě.
Peněz mnoho nebylo, a proto se jachtaři i kamarádi domluvili
na pomoci jeden den práce za jeden den plavby. Dílčí části
lodě se stavěly či vyráběly v Česku, především v truhlářské
dílně Viléma Pavlici ve Valašském Meziříčí. Dřevo na stěžně
pochází z Vysočiny. Loděnice v Suezu byla vybrána proto, že
dělníci tu ještě pracují tradičními technologiemi, ručně, a
navíc tu měli tvrdé dřevo moruše a kafrovníku. Z nich se
kostra plachetnice stavěla. Plány La Grace, z doby, kdy v 17.
století brázdila moře, neexistují, ale Dan Rosecký nalezl
podobné projekty v atlasu lodních plánů švédského admirála
Chapmanna z roku 1768. Historikové vědí, že Chapmannova
technická vyobrazení lodí jsou totožná s těmi, které byly
postaveny již v 17. století. Postavil se tedy asi metrový
model, Dan rozkreslil všechny části lodě v měřítku jedna ku
jedné, egyptští dělníci nic jiného neuměli číst. Celé dva roky
stavěl v Suezské loděnici budoucí bocman Viktor Neuman a
strojník Jan Prokop. Zdařilo se. La Grace bude brázdit moře.
Pasažéry mohou být nejen kadeti námořních škol, ale i lidé
zajímající se o dávné plavby, kteří si chtějí vyzkoušet kdysi
používané sextanty, práci s astroláby, pracovat v lanoví.
Vyrobeny byly dokonce i repliky dobových děl. Loď chce být pro
své pasažéry, nadšence historie či nadšence lodí, místem, kde
si mohou sami vše, co s plavbou v historickém stylu souvisí,
vyzkoušet.
La Grace vyplouvá
Na lodi se napětí změnilo v odevzdaný klid. Příliv dává vodu.
Kluci kontrolují ponor. Je ve správné výšce, ale stojíme.
Dvoumetrová kola buldozeru jsou zpoloviny ve vodě, více se
ponořit nemohou. Loď se už nepohne. Na břehu gestikulují
arabští dělníci, pobíhají a za chvíli mávají i na nás. Něco
vymysleli. Kluci se z paluby dívají na potopené lyžiny na
betonovém sjezdu pod přídí. Buldozer tlačí cosi dlouhého.
Fígl! Nastavují naše sáně. Kapitán křičí: Na místa! Lano držte
na levoboku. Motory člunu i buldozeru se vzepjaly… La Grace,
replika první české námořní lodě českého mořeplavce Augustina
Heřmana, vyplouvá… Je neděle 5. prosince 2010, pravé poledne.
A kdo že byl Augustin Heřman? Pocházel z Mšena u Mělníka a
odešel s rodiči s rodiči po bitvě na Bílé hoře z Čech do
Amsterodamu. Vyučil se kartografem. Jako zástupce obchodní
společnosti odplul do Ameriky. Stal se významným mořeplavcem i
obchodníkem, ale také korzárem pod ochranou guvernéra Nového
Amsterodamu (dnes New Yorku) i viceguvernérem v Radě devíti
guvernéra New Yorku Petera Stuyvesanta. Do Evropy dovážel
vedle kožešin i cigarety, které pojmenoval právě podle svého
guvernéra – stuyvesantky. Do světových dějin se zapsal jako
vynikající kartograf. První nakreslil mapy Virginie, Marylandu
i New Yorku. Používaly se bezmála sto let a jejich zpracování
obdivoval i prezident Washington. Augustin Heřman pojmenoval
jednu z oblastí v Marylandu Bohemia. Jeho jméno nesou dálnice,
ulice i školy...
Jana Davidová-Kracíková, spolupracovnice ČRo
Snímky archiv autorky |
