|
|
 Petr
Koudelka,
publicista
My to víme!
Svět je úžasné místo k životu. K tomu, abyste byli úspěšní,
spokojení, zdraví a jakžtakž bohatí, potřebujete jen pár
informací, jak toho dosáhnout. A dostat se k nim je to
nejdůležitější. V poslední době mám klid, protože jsem
objevil, kde najdu jednoduše odpovědi na nejzávažnější otázky,
které mě zajímají. Bývá to většinou na výrazném místě v
některém pestrobarevném deníku, co si ho kulturní lidé
ostýchají kupovat, aby je při tom někdo neviděl, nebo ve VIP
zprávách různých televizí. Ta slova, která mě tolik přitahují,
jsou: MY TO VÍME!
Ať se jedná o cokoliv, třeba o to, jaké nosí spodní prádlo
vévodkyně Kate, nebo o něco ještě složitějšího, problém z
kosmologie či kriminologie, vždycky zazní uspokojující: My to
víme! Hrozně se mi ulevilo, když zavedli v médiích tento
signál, který vás spolehlivě zavede do těch
nejneprobádanějších oblastí. Zjistil jsem, že lidstvo se dělí
na dvě skupiny. Jedna skupina ví všechno, druhá neví nic. Až
dosud jsem ztrácel čas se zástupci druhé skupiny. Četl jsem
populárně vědecké knihy o kvantové fyzice, o teorii
relativity, o principu neurčitosti, o pravděpodobnosti a
nerozhodnutelnosti. A výsledek? Právě jen frustrace z
neurčitosti a nejistoty. Znáte přece Schrödingerovu kočku!
Neví, jestli je mrtvá, nebo živá. Prostě je obojí, než se
projeví experiment. Než se objeví pozorovatel. Částice ví buď
to, jakou má rychlost, nebo jako má hmotnost, oboje nikdy. A o
sobě neví, jestli je opravdu částice, nebo spíš vlna.
Komentáře vědců jsou také velmi rozpačité. My nic nevíme,
říkají. Temná hmota je možná něco úplně jiného než hmota. A o
temné energii nebudeme ještě dlouho nic vědět. Přitom tvoří
podstatnou většinu kosmu!
V poslední době se k nic nevědoucím přidali i průzkumníci
mozku. Jsou to špičkoví odborníci z Oxfordu, z Cambridge, z
Princetonu. Jejich odpovědí je vždycky: Nevím! Co je to mysl,
vědomí? Jak funguje mozek? V zásadě nevíme. Co je to duše?
Nevíme. Jaká je to naopak úleva slyšet: My to víme! V této
skupině pozitivních, optimistických lidí jsou hlavně novináři,
jak se říká, mainstreamových médií. Vyznají se v politice, v
ekonomice, ve spodním prádle celebrit a nikdy vás nenechají na
holičkách. Jejich zpravodajství je neobyčejně zajímavé a
nenudí. O vedru a o koupání dokážou mluvit desítky minut.
Víte, proč spadl chlapec do studny? Proč vrazil kamion v noci
do ložnice obytného domu? My to víme. Jsou citlivými
pozorovateli. Zachytí bezpečně, když se zapotácí prezident,
vědí, který poslanec dostal od kterého facku. Sledují trendy a
módu. Informují vás o tom, že zatímco dosud fungovaly velké
obchody, kde zákazník nachodí mnoho kilometrů, nyní se situace
obrací a prodejny se začnou zmenšovat a zmenšovat.
V politice vědí vždycky bezpečně, na kterou stranu se přidat.
Vědí, proč je správné ubrat peníze rodinám s více dětmi a
invalidům a jak potrestat nezaměstnané. Že je potřeba
zdražovat. Slovo dají vždycky tomu, kdo zrovna vládne.
Obdivují bohaté, schopné a zdravé a slouží jim. Protože právě
s nimi opakují svou mantru: My to víme! Mnoho let teď
podporovali kumpány, z nichž mnozí zbohatli rozkrádáním a
korupcí. Oni věděli, jak na to, a k dispozici měli čilé
spolupracovníky v médiích. Mysleli si, že jsou nedotknutelní.
Ale karta se čas od času obrací.
V těchto dnech se objevila zpráva, že mediální experti,
pracující pod značkou „My to víme!“, chtějí vychovávat své
následovníky a nástupce. Zakládají akademii, školu pro budoucí
bezpáteřné novináře, přisluhovače mafií, specialisty na
přeměnu lidského neštěstí na zábavu pro masy. Jako už
mnohokrát v minulosti: kozel se stane zahradníkem. Člověka
stále pronásledují jeho myšlenky.
Bádá nad nimi a rozhoduje se mezi „My to víme“ a „Vím, že nic
nevím“. Jak to dopadá? Jako v tom příběhu ze Stopařova
průvodce po galaxii – zeptali se obřího počítače na „to
nejdůležitější“. Trvalo miliardy let, než odpověděl, a vypadlo
z něho: 42. Ale protože mezitím uplynulo mnoho času, nevěděl
už nikdo, jaká byla otázka. |
