|
|
 Max
Kašparů, psychiatr a pedagog
Český Babylon
Když byla minulý týden zveřejněna statistika o stále rostoucím
počtu dětí, které žijí v neúplných rodinách, zvyšujícím se
počtu žen samoživitelek a vysokém počtu sebevražd v naší zemi,
bylo na místě položit si otázku, proč je tomu tak. Bohužel v
tomto případě nejde o otázku jedinou, protože problémy jsou,
odborně řečeno, multifaktoriální a dotýkají se řady oblastí
společenského života. Lidská společnost a lidský organismus
mají společné to, že v nich všechno souvisí se vším. Přesto
jde u těchto případů v první řadě o otázku „zdravotního stavu“
rodinného a společenského klimatu.
Už ve starověku platila zásada: Zachovej řád – a řád zachová
tebe! Je málo výroků, které mají na jedné straně trvalou
platnost a na druhé straně se můžeme o jejich pravdivosti
přesvědčit na každém kroku. Moudrost o zachování řádu přežije
určitě všechny generace.
V naší zemi se rodina v tradičním pojetí rozpadá zhruba od
sedmdesátých let 20. století, kdy došlo k překonání
společenského odsudku rozvodu. V počátcích byl definován jako
moderní a pokrokový zákon. Důsledkem je generace dnešních
čtyřicátníků a padesátníků, kteří z rodinného prostředí
neznají některé vzorce chování, protože je nemohli odpozorovat
z interakce a komunikace vlastních rodičů. Nedokáží řešit
vlastní problémy, nebyli vedeni k úctě vůči partnerovi, k
důsledné a odpovědné výchově dítěte, k toleranci, odpuštění,
sebezáporu, oběti a ani k úctě k vlastním předkům. Nemohli
tudíž nic z toho předat dál a jejich potomci se rozvádějí
také, anebo se manželství sami už bojí uzavřít.
Nyní vyrůstá třetí generace, která se hůře orientuje v
takzvaných tradičních hodnotách. Nárůst kriminality mládeže,
rozšiřující se drogová scéna a jiné sociálně patologické jevy,
zvláště výše uvedené, jsou toho částečným následkem. Co s tím?
Zatěžuje to společnost především po stránce ekonomické. Hledá
se proto pomoc a řešení. Bohužel je v naší zemi – a k tomu
ještě současně u moci – mnoho lidí, kteří se domnívají, že
úpadek rodinného života lze sanovat penězi a paragrafy. Hrozím
se však důsledku tohoto omylu. Moderní ekonomové a právníci
mají své moderní iluze a jednou z nich je právě tento omyl.
Mimo to se ve společnosti přeceňuje materiální stránka věci.
Ale ještě nebezpečnější než přeceňování materiálního aspektu
je v této zemi nedocenění duchovního rozměru. Ony totiž svoji
nezanedbatelnou roli ve společnosti hrají také substance,
které nelze měřit kalkulačkou. Stará matka, která má v domově
důchodců veškeré materiální zabezpečení, marně čeká na
návštěvu svého syna. Nechodí. Podniká přece. Onen akcident,
kterému se říká láska, jí nevynahradí žádná materiální hodnota
ani rádoby psychoterapeutická moudra tituly ověnčené
pracovnice v přímé obslužné péči. Bohužel cit pro uvedené
rozdíly (materiální – duševní – duchovní) je otupen. Pokud
není přímo otupen, je změněn, a není-li změněn v obsahu, je
změněn v nomenklatuře. A tím došlo k tomu, že se naše
společnost pomalu stává starozákonním Babylonem, pro který
bylo charakteristické zmatení pojmů.
Dnes se pýcha změnila ve zdravé sebevědomí, lakomství v zákon
ekonomiky, nestřídmost ve vyšší životní úroveň, závist v boj o
spravedlnost, hněv ve zdravou reakci na hloupost druhých,
hulvátství ve svobodu projevu, okrádání ve svobodný trh,
zanedbaná výchova dětí se změnila ve tvorbu vlastního názoru,
mateřství bez manželství v moderní formu existence, likvidace
pozitivních hodnot ve zbavení se předsudků, neúcta k tradici
ve vítězství zdravého rozumu a lenost se změnila v sociální
dávku. Slušnost je přežitek doby, jak mi řekl jeden mladý
inženýr ekonomie, protože za tu si ještě nikdo nic nekoupil. A
v téhle hodnotové džungli povltavského Kocourkova pak tvarujte
dětské charaktery a neztrácejte optimismus. |
