|
|
 Jak žil
štatl za Husáka
Jana Soukupová, která v osmdesátých letech velmi často psala
do dnes již dávno zaniklého Brněnského večerníku, byla a je
talentovanou básnířkou; v roce 1989 zakládala Moravské noviny,
prošla ve vysokých pozicích nakladatelstvími Petrov a Doplněk,
od roku 2006 je redaktorkou MF Dnes. Nedávno se objevila její
záslužná kniha Štatl za Husáka (Druhé město, Brno 2013) s
podtitulem Brno v normalizační kocovině (1970–1989),
vycházející ze stejnojmenného mladofrontovního novinového
seriálu.
Jde o sugestivně, dobře napsanou prózu čerpající ze vzpomínek
a osobních svědectví, v níž autorka dokázala svou prozatérskou
dovednost. Brno tu ožívá v dobových reáliích: pivnice Forman,
sektbar Venuše, hotel International, taneční a Starlet,
Kamenka a prygl (přehrada) i náměstí Svobody, emigrace, noční
štafl... To jsou spíše partie úsměvnější, ale jsou tu i polohy
vážné až tragické, viz například kapitoly Nebezpečná hudba,
nebezpeční lidé, Čistky za Husáka – příběh Ireny Šabacké,
Skautská hrdost. A v neposlední řadě Historikovy vzpomínky
Libora Vykoupila.
Někteří čtenáři si nad knihou vzpomenou na společné zážitky,
ale budou i ti, kteří Brno té doby mohli vidět a viděli jinak,
mají na tu dobu jiné vzpomínky, jejich „konsolidační Brno“
bude mít jiné barvy, vůně a chutě. Možná ještě černější, méně
úsměvné, někdy zase světlejší. Neboť vzpomínky jsou různé,
stejně jako hodnotící akcenty lidí a situací. To, co je jen
těžce sdělitelné, je ono dobové ukotvení: z něho mnoho
vyplývá, i když jistě nikoli vše. Prostě někdo nemusí dnes už
všemu rozumět (a nejsou to zdaleka jen názvy různých dobových
organizací, jejichž zkratky jsou vysvětleny v závěru). I pro
samotné aktéry vypadá nyní asi leccos jinak, než jak to cítili
dříve. Silnou stránkou knihy je koncentrace na osmdesátá léta
a výrazné generační vidění. Brno sedmdesátých let (autorce na
samém jejich počátku bylo dvanáct let) bylo poněkud jiné,
rozhodně méně úsměvné.
Autorka v knize projevila invenci ve vytváření koláže popisů,
svědectví, humorných, satirických i vážných poloh. V této
vícevrstevnatosti je asi také největší síla textu, jejž by
mohli stejně tak zkoumat jazykovědci kvůli funkčně využívanému
„brněnskému“ slovníku.
Ivo Pospíšil, literární vědec |
