|
|
 Petr
Koudelka, publicista
Fenomén jménem Snowden
Zajímalo by mě, jestli má ještě literatura vliv na lidský
život. Je to přesně rok, co Philip Roth, jeden z
nejprodávanějších amerických spisovatelů, který je známý i u
nás, oznámil, že přestává psát. Ve zprávě o tomto jeho
rozhodnutí se říkalo, že předtím četl Dostojevského. Nevím,
jestli ho četba Dostojevského ovlivnila natolik, že skoncoval
s úspěšnou kariérou, ale dá se to předpokládat. Cožpak ale
dřív Dostojevského nečetl? Nebo jsou novináři tak zlomyslní?
Jestli slib dodržel, nevím. Naposled jsem měl v ruce jednu
jeho knihu, ve které přivádí americký profesor své studenty do
Prahy a konfrontuje je se stařičkou ženou, bývalou
prostitutkou, za níž prý chodil Franz Kafka.
Dostojevského si vzal na svou poslední cestu i Lev Nikolajevič
Tolstoj. Byli to Bratři Karamazovi. Když Dostojevskij zemřel,
Tolstoj plakal. Myslím, že i Kafka plakal, když četl
Dostojevského. A teď, docela nedávno, Edward Snowden, ajťák,
který odhalil světu grandiózní odposlouchávání nás všech
americkými tajnými službami, seděl na moskevském letišti,
čekal na azyl a četl Dostojevského. Z toho všeho vyplývá, že
literatura měla a stále má velký vliv na život čtenářů.
Přinejmenším na Philipa Rotha, Kafku, Tolstého, Snowdena a mě.
Protože i já čtu Dostojevského a někdy i pláču. Třeba nad
krutým osudem prostitutky Soni a jejího přítele, vraha
Raskolnikova. To je to, co dokáže literatura.
Je Snowden hrdina naší doby, nebo ne? Je odposlouchávání a
nahlížení do milionů a milionů soukromých e-mailů a telefonátů
po celém světě v pořádku, nebo ne? Čeho se bojíte? Že si někdo
(rozumí se americký agent, kterého máte tak rádi ve filmech s
Brucem Willisem) přečte vaši milostnou korespondenci? To je
příliš mnoho otázek. Jak odpovědět? Zkusím na to jít tak
oblíbenou vědeckou metodou experimentu. Dejme tomu, že si
píšete se svým kolegou o tom, jak postupuje váš pokus s
vynálezem telefonu. Jste Alexander Graham Bell, nebo jeho
konkurent? Nebo dokonce Edison? Nějaký agent, který dobře
fízloval, řekl Bellovi, aby si pospíšil. A Bell to urychlil,
ohlásil a vstoupil do dějin. Totéž se stalo Darwinovi. Kdyby
nedostal zprávu, že evoluční teorii chce brzy zveřejnit někdo
jiný, nespěchal by s prohlášením, že se člověk vyvinul z
opice.
Někdo řekne, že agenti tajných služeb takto urychlují rozvoj
vědy a techniky. (Podobný argument jsem slyšel naposledy v
šedesátých letech minulého století na fakultní vojenské
přípravě, když plukovník Šraut napsal na tabuli: Válka
urychluje rozvoj vědy a techniky.) To je ovšem silná káva a
mně je milejší Snowden, který odhalil spiknutí tajných sil
proti svobodě a demokracii. Odposlouchávat se nemá. Vždyť i
agenti jsou lidé a píší si maily a v nich si sdělují své
objevy. A tyto maily jsou pak také nemilosrdně rozšifrovávány.
Neplyne z toho jasné nebezpečí? Co kdyby agenti prozrazovali
obsahy budoucích filmů, nápěvy připravovaných hitů či náměty
televizních her, které si autoři běžně posílají mailem? To by
byla těžká rána autorským právům! Možná že i
svěrákovsko-smoljakovské „metelescu blesku“ se takto dostalo
mezi lidi.
Vlastně jsem chtěl jenom vyzdvihnout Edwarda Snowdena jako
hrdinu naší doby. Ještě nikdo se v posttotalitní době
nepostavil tak statečně na obranu práva lidí na soukromí a
práva vůbec. Víme ale, kdo je Snowden? Dostal azyl v Rusku a v
Německu padl návrh, aby ho i Němci ochránili jako kdysi
Solženicyna. Pamatujeme si ještě, co je hnutí Occupy, co jsou
WikiLeaks a Julian Assange? Nebo o tom většina nemá ani
ponětí, protože nás česká média krmí jen samými hloupostmi? A
literatura, mám-li se vrátit k počátečnímu tématu, opravdu
ovlivňuje čtenáře? Pomáhá mu pochopit svět? Určitě ne ta
současná. Klasikové jako Dostojevskij ještě ano. A Edward
Snowden, vyzbrojený už Dostojevským, bojuje někde i za nás
proti nové totalitě.
Zločin a trest. Ale kdo je pachatel a kdo oběť? Možná se
jednou dozvíme, jak to dopadlo. |
