|
|
 Andrea
Hanáčková, publicistka
Vavříny pro francouzské arte radio
Silvain Gire měl zase jednou dobrý nos! Na téma, na autory, na
vyváženou kompozici slova a zvuku, na funkční kontrast vážného
tématu a lehkosti, s níž je podáno, a v neposlední řadě
dokázal svůj geniální auditivní radar dobře zaměřit nejdříve
na Prix Europa Berlín (2. místo) a pak na Prix Bohemia Radio
Praha (1. místo). Řeč je o stvořiteli, řediteli, hlavní
autoritě, dramaturgovi a vizionáři francouzského internetového
on-demand rádia arte radio.com a rozhlasovém dokumentu Soeurs
de camp (Sesterství v táboře), který vznikl díky dvojici
mladých autorů Charlotty Rouaultové a Benoita Boriese.
Události ve válečné vichystické Francii jsou stále ještě
přikryty mlhou různých tabu a dosud neobjasněných událostí.
Existence koncentračních táborů – dokonce speciálních ženských
koncentračních táborů – k nim patří. V jednom z nich, v Brens
na jihozápadě Francie, žily v letech 1942 až 1945 Arlette,
Nuria a Angelita. Dnes již velmi staré dámy na toto období
vzpomínají pochopitelně jako na dobu nesmírného strádání,
hladu, zimy, strachu, nemocí, ohrožení, stálé blízkosti smrti.
Přesto však o něm hovoří vyrovnaně, ba s úsměvem, se smíchem,
s lehkostí, radostí a láskou. Dvojici francouzských reportérů
se podařilo najít respondentky, které si i z nejhorších
životních zážitků dokázaly vytvořit obraz nesmírně sdělného,
posilujícího společenství, v němž ženy odsouzené k věznění a
postupné smrti podpořily jedna druhou.
To by však zřejmě samo o sobě k vítězství nestačilo,
konkurence v oblasti světového dokumentu je velká a i
mezinárodní kategorie dokumentu na Prix Bohemia Radio byla
letos zastoupena reprezentativně. Dalšími kritérii při
hodnocení pořadu jsou například využití možností auditivního
média, vstřícnost vůči posluchači, práce s námětem, míra
inovace a experimentu. Ve všech těchto ohledech má arte radio
po deseti letech existence a intenzivním rozvoji nových
formátů obrovskou zkušenost a náskok před velkými rozhlasovými
domy. Právě precizní práce se zvukem a nesmírně náročný střih
jsou položky, které nepochybně stály za úspěchem
koncentráčnického příběhu. Reportéři arte rádia točí zároveň
na mono a stereo mikrofony. Díky velkému přiblížení mikrofonu
k respondentovi dosahují pocitu naprosté intimity, velkého
detailu, který mohou kdykoli proměnit v záběr zvaný ve filmové
terminologii polocelek nebo celek – k tomu slouží stereo
záběry a jejich sofistikovaná kombinace.
A potom je tu střih. Autoři natočili tři oddělené příběhy tří
žen, které se desítky let neviděly a jejichž aktuální
zdravotní stav ani neumožňoval společné setkání. Jejich
repliky jsou však nastříhány po větách, někdy jen po slovech!
Když líčí poměry na „barácích“, když vypráví o organizaci
života na ubikacích, když mluví o jídle, o oblečení, o slavení
svátků, zpěvu a tanci, o dětech, o nečekaných setkáních, je
to, jako by byly všechny tři znovu v táboře. Jako by
vzpomínaly společně. A my posluchači jsme s nimi přesně v tom
místě, o kterém je řeč, díky zvuku, jímž nás Charlotta a
Benoit stále znovu poutají mezi dřevěné baráky.
Zaujetí touto nesmírně náročnou rozhlasovou montáží je místy
tak veliké, že přehluší autentickou emoci. Občas bychom
potřebovali posluchačské ticho v množství slov, obrazů a
zvuků, které se valí, méně dokonalosti ve formě a více vzduchu
na prožitek obsahu. Přesto pořad zaujal mezinárodní porotu
natolik, že jej nechala zvítězit. Mimo jiné jistě i proto, že
na rozdíl od tisíců podobných příběhů vyprávěl tentokrát
nikoli o utrpení, ale především o radosti z přežití. |
