|
|
 Věra
Nosková, spisovatelka
Anarchos neboli Bez vládců
Nejsem anarchistka, která by ráda metala dlažební kostky do
výloh rychlého občerstvení a mávala rudým praporem s černou
hvězdou. Bakunina a Kropotkina jsem četla, abych mohla,
vyzbrojena jejich vlastní teorií, anarchistům čelit v
diskusích, kdysi například v roli zvídavé redaktorky. S
anarchismem ale sdílím skepsi k autoritám podepřeným funkcemi,
nedůvěru ke státu a potřebu nadstandardní svobody. Netoužím po
tom, stát zrušit, to je úplná blbost, zvláště v časech, kdy
mnohé demokratické země dospěly k rozumným pravidlům a celkem
hladkému spravování věcí veřejných. Na druhé straně – každý
může v přímém přenosu sledovat, že země, kde se vinou
například občanské války zhroutil stát se všemi nástroji a
organizacemi spravujícími chod společnosti, propuká
nezvladatelný chaos, násilí, vraždění a hladomor. O
anarchistech, ať už salonních nebo streetových, vypovídá fakt,
že se, aby si absenci státu užili, do zemí naprosté anarchie
nehrnou.
Anarchistka v mé mysli má za zlé politikům a představitelům
především našeho státu, že svou finanční strategií,
nedostačivými zákony a netečností k lidským tragédiím vlastně
podstrkují nešťastníkům, kteří jsou geneticky či sociálně
postiženi inklinací k různým závislostem, devastující herny
nebo třeba mohutnou daní zatížené kuřivo, z čehož systém
profituje a bytní, že neregulují a nestíhají to věčné vlčí
nabízení půjček, mnohdy naprostou lichvu, že umožnili v mnoha
případech zdivočení a okrádání lidí exekutory. Mnozí
bezdomovci by mohli vyprávět, jak snadné je v naší zemi
upadnout do neštěstí. Ne že by to stát se svými politiky v
čele jaksi programově chtěl, on chce jen ty miliardy, které
získává z neurvale vysokých daní, přifařených ke všemu, po čem
člověk až závislácky baží nebo co naprosto nutně potřebuje,
jako třeba benzin či naftu, jezdí-li autem. Vymlouvá se přitom
na falešný předpoklad, že bude-li něco škodlivého předraženo,
lidé si to budou méně často kupovat, nepřizná, že je v jeho
zájmu, aby kuřáci hulili jako fabriky. Je přitom do očí
bijící, že například gamblery, nikotinisty či alkoholiky jsou
častěji lidé sociálně a ekonomicky slabí, velmi chudí, špatně
informovaní, s nižší hladinou sebeovládání, kteří raději
nechají hladovět své rodiny, než aby se vzdali své závislosti.
Nemusíme mít extra soucit s podobnými zoufalci, ale s jejich
dětmi a rodinami už ano, nehledě na to, že „závisláci“ jsou
pro společnost ekonomickou přítěží, bezpečnostním rizikem a
špatnou vizitkou.
Stát se svými politiky zanedbal a neřešil zlodějny sběračů
kovů, kteří devastují železniční tratě, odnášejí do sběren
kovové mříže kanálů, urny a kříže ze hřbitovů, kovové sochy.
Díky novinářům a televizním reportérům víme, že ve sběrnách
surovin těm hloupějším dokonce poradí, aby ty cenné výrobky a
artefakty rozřezali, to aby je okradení nemohli snadno
identifikovat, že jsou sběrny mnohdy s dodavateli kovů
spolčeny, stejně jako jsou mnohdy na jedné lodi některé bazary
se zloději. Stát by měl svými zákony a kontrolními mechanismy
bránit potenciální oběti před společenskými predátory v čele s
nechutnými hyenami. Přesto například trvalo léta, než vzal
vůbec na vědomí, vlastně jen díky neúnavně burcujícím
reportérům, že jsou senioři okrádáni a ponižováni neurvalým
způsobem na takzvaných předváděcích akcích.
O nemilosrdném byrokratickém systému víme své i díky
spisovatelům – očima v knihovně vyhledávám hřbet knihy Proces
od France Kafky. Ale podezření, že stát, který reguluje naše
chování zákony a předpisy, je plný léček, bezpráví a absurdit,
patří přes sugestivnost toho tísnivého románu k poznatkům,
které nechci poslouchat, přijmout, kterým vzdoruju.
Anarchistka ve mně mi ordinuje zdravou skepsi, imunitu vůči
jakékoli politické příchylnosti. Politická hesla a sliby mě
nechávají chladnou, sleduju s nedůvěrou staré i nové zájemce o
držení moci a vlivu, hrnoucí se do blízkosti státních
penězotoků. Sebezáchovně sleduju pevnost základních pilířů
demokracie. Je mi přitom trochu líto, že u nás je politika
vnímána jako špinavá a nedůvěryhodná činnost a každý politik
je předem podezřelý. Možná také proto nepřitahuje lidi, které
bychom v ní rádi viděli. |
