|
|
Klauni v pozdním podzimu
Podle autora námětu filmu Klauni Borise Hybnera stál na
počátku projektu pocit, že o klaunech (sám trvá na pravopisu
„clown“) se dosud nic kloudného nenatočilo, zejména ne u nás.
A přitom by si to prý věru zasloužili. Tak vznikl příběh tří
stárnoucích klaunů na konci kariéry, jimž je dopřáno se po
třiceti letech opět setkat. Lidsky i umělecky. Scénář napsal
Petr Jarchovský, režie se ujal Viktor Tauš.
Oskar, Max a Viktor kdysi tvořili klaunskou skupinu Busters.
Byli úspěšní, jejich produkce vnášely do šedi komunistického
režimu závan svobody. Kvůli závažným osobním neshodám se však
rozešli. Oskar (Francouz Didier Flamand) se nyní vrací z
emigrace do Prahy, kde má vystoupení. Nesměle se rodí záměr
obnovit kontakty, navázat na někdejší úspěch a zkusit vytvořit
společné představení. Moc se jim to nedaří, dávná roztržka je
příliš hluboká. Co bude silnější – přátelství, nebo vědomí
křivdy, jež po letech nabývá deformovaných podob?
Hlavní potíž snímku spočívá v tom, že scenárista má ambici
odvyprávět oněch uplynulých třicet let. Vysvětlit příčiny
konfliktu i stanoviska všech zúčastněných, vyjasnit si názory
na význam toho či onoho ve skupině, i na umění vůbec, a
zároveň vylíčit jejich současné životní osudy. Početné, značně
opulentní ingredience však hotovému pokrmu na chuti
nepřidávají, spíš naopak. Zpomalují spád, narušují rytmus.
Trojice protagonistů je příliš „ověšena“ vesměs neradostnými
privátními příběhy, žádný není bez závažných existenciálních
problémů a trablů. Ty současné se na plátně odehrávají (a zde
protagonisté excelují), o jiných se však pouze rozsáhle
vypravuje. Tvůrci kvůli tomu přidali postavu studenta
divadelní vědy, připravujícího o Busters diplomku. Zdlouhavé
monology a vysvětlující pasáže děj zbytečně zatěžují. Ubyl tím
prostor i pro klaunské výstupy.
Že režisér úskalí scénáře v podstatě ustál, na tom mají
zásluhu herecké osobnosti Oldřicha Kaisera a Jiřího Lábuse
(francouzský partner v jejich stínu žel poněkud bledne), kteří
předvedli životní výkony jako herci i neodolatelní klauni.
Prvotní záměr Borise Hybnera se tedy naplnil na slušné úrovni,
i když toho „klaunského“ mohlo být ve filmu víc.
Agáta Pilátová, filmová publicistka
Foto Falcon |
