Číslo 10 / 2014.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor se scenáristou.
Štěpánem Hulíkem.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Zákulisí pokleslého bavičství

Rozmáchlým, programově nabitým festivalem Duha v Brně bilancovalo uplynulých pětačtyřicet sezon Divadlo Husa na provázku. Nedlouho poté přišlo s českou premiérou z vlastní dílny – původním textem Simony Petrů P.Š.T.! aneb Pohádkáři (Postšoková terapie). Nastudovala ji (v dramaturgii Lucie Němečkové) Anna Petrželková – jde tedy o autorsko-režijní dvojici, která již výrazně „zabodovala“ zdejší inscenací Tichý Tarzan.

P.Š.T.! Dětství je noční můra, ze které jsme se ještě neprobudili...

Ambiciózní záměr z více zorných úhlů zobrazit jevištně „dětství jako noční můru, ze které jsme se ještě neprobudili“ byl zarámován snahou televizního štábu vyhledat pro nový vysílací kanál archivní zábavné pořady převážně z normalizačního období. V docela slibné expozici zde tedy svůj typický repertoár krátkými výseky i přímým konfrontačním setkáním v neútulné šatně předvádějí tři poměrně všestranné a zde dobře charakterizované idoly několika generací: autoritářsky sebestředný Strýček (Jedlička – Robert Mikluš), laskavá Štěpánka (Haničincová – Ivana Hloužková) a interaktivní Dáda (stále plně aktivní Patrasová – Gabriela Štefanová).
S podporou jejich osvědčených, v hyperbolizovaných znacích oživených postaviček (Prasátko Milana Holendy, Čertík Bertík Tomáše Sýkory, Žížala Julie Anny Duchaňové) si mohou rodičovští pamětníci připomenout jejich podobu, vystupování (u Dády obohacené odvážnou akrobacií) i písničkové hity. V ne zcela čitelných útržcích nahlédneme rovněž do potlačovaných osobních a rodinných traumat protagonistů.
Postupně však nonstop večer, kde se scénou Lucie Labajové s mnoha rekvizitami prohání skupina dětí a v němž někteří interpreti dostávají na starost více postav, opouští estrádně kabaretní polohu; zabředává (nejspíš vinou nedůsledné dramaturgie a režisérských schválnůstek) nejen do atmosféry melancholie, tragična a deprese, ale rovněž do „postmoderní“ všehochuti obtížně sledovatelných a dešifrovatelných asociací a stává se málo sdělným, nepřehledným a zdlouhavým. Naštěstí to v „Huse“ vyvažuje průzračně poetická pastorála J. A. Pitínského Betlém.

Vít Závodský, divadelní publicista

Foto Magdalena Minolová



  Bylo někdy tak špatně,
  aby nemohlo být hůř?    
  Dívejte se
 
  
O nebezpečí
  jsem nepřemýšlela

  Nalaďte si
 
  Zákulisí
  pokleslého bavičství
  Navštivte