|
|
Cestovní horečka jako stav mysli
Reisefieber? To má být co? Říkal jsem si, když se mi poprvé
dostala do rukou kniha, na jejímž počátku osmatřicetiletý
Daniel letí z New Yorku do Paříže, aby dal do pořádku
pozůstalost po své právě zemřelé matce Astrid. Vzpomněl jsem
si na dávné hodiny němčiny, ano, je to složenina – „cestovní
horečka“!
Čtenář, který by podle názvu očekával cestopis, by byl ovšem
zklamán, neboť hlavním tématem jsou mezilidské vztahy,
především vztahy syna a matky. Cestovní horečka je v tomto
případě spíš stavem mysli, který může prožít kdokoliv a není
třeba si kvůli tomu balit kufry. Autor Mikołaj Łoziński, který
mimochodem sám hodně cestuje, říká, že příběh má reálný
základ. V době, kdy žil v Paříži, zemřela jeho švédská bytná a
pozůstalost přijel až z Ameriky vyřizovat syn, jenž s matkou
neměl vůbec žádný kontakt. Poznal tedy matku i syna a začal
přemýšlet, proč se dva sympatičtí, inteligentní lidé dostali
tak daleko od sebe nejenom fakticky, ale i mentálně, citově.
Łoziński získal za svůj románový debut Reisefieber Cenu
Kościelských, jedno z nejrespektovanějších polských
literárních ocenění. Porota na románu ocenila především
„nezvyklou vyzrálost projevující se jak v kompoziční vrstvě
díla, tak v jeho hluboce lidské problematice“.
Mikołaj Łoziński má zvláštní schopnost – dovede horečnatou
roztěkanost, která se hrdiny vyprávění Daniela postupně
zmocňuje, přenést na čtenáře, potažmo na posluchače. Můžete si
ji vychutnat, nechat se jí unášet i mást a náhle třeba
zjistíte, že to, co jste v závitech své šedé kůry mozkové
považovali za uspořádané jednou provždy, se znenadání
zvláštním způsobem přeskupuje a proměňuje, že ani váš život
není tak úplně přehledný, jak jste se dosud domnívali. Při vší
vážnosti tématu může být onen neobvyklý druh nejistoty
postupem času docela příjemný, jako by vedl ke změněnému stavu
vědomí.
Daniel se snaží ujasnit si, co k matce vlastně cítí, trpělivě
se pokouší hledat v jejích stopách vše, co ho, dokud žila,
vůbec nezajímalo, pochopit její myšlenky a skutky. Vrací se i
do svého dětství, znovu zažívá příjemné i méně příjemné
okamžiky a z všelijak zprohýbaných, mořem obroušených a větrem
ošlehaných kamínků mozaiky se pokouší sestavit smysluplný
celek. Samozřejmě se mu to nemůže podařit bezezbytku, zachytí
jen matné obrysy, ale výsledek je nakonec možná mnohem
zajímavější než onen nedosažitelný celek.
Nakonec nezůstalo jen u mého soukromého čtení. Během únorových
dnů letošního roku vznikala v ostravském rozhlasovém studiu
desetidílná četba z Łozińského knihy skvěle přeložené Barborou
Gregorovou a já byl rád, že se s nevšedním textem mohu znovu
setkat v jiném prostoru. Danielovo putování po velkém světě
New Yorku a Paříže i malém světě vlastní hlavy jsme si s
kolegy během natáčení zamilovali a rádi jsme se nechali unášet
proudem chvějivého vyprávění. Snad při poslechu čtení (od
středy 12. března vždy v 18.30 na stanici Vltava) v podání
ostravského herce Tomáše Jirmana budete s námi na stejné
(nejenom vltavské) vlně.
Marek Pivovar, dramaturg
Foto Krzysztof Dubiel |
