|
|
Bezpečí autíčka, které nikam nedojede
 Bezpečí
autíčka, které nikam nedojede Známá básnířka, prozaička a
dramatička Kateřina Rudčenková (ročník 1976) vydala po deseti
letech novou knížku. Vrátila se v ní ke svému výchozímu
žánrovému bodu, k poezii. Publikační pauza Rudčenkové jen
prospěla: titul Chůze po dunách (vydaný pod hlavičkou
pražského nakladatelství Fra) je událostí prvního řádu.
V prvních třech sbírkách načrtla básnířka jasný vzorec: z
problematického vztahu já versus ten druhý, potažmo celý svět,
vede jediná úniková cesta – přes snění anebo umění. Minulé i
budoucí tu nehrálo roli, platila jedině přítomnost, aktuální
okamžik, chvíle vytržení, nejčastěji milostného, tedy
iracionálního rázu. V novince Rudčenková své východisko příliš
nemění. Jen je spontánně prohlubuje, rozšiřuje. Její básnická
obraznost, s níž uniká próze všedního dne, běžného života, má
sílu jako magická formule. Její slovo hýří barvami, ožívá ve
vzrušené tělesnosti, neklidně se přelévá jako moře. Mezi
návraty ke kořenům, čili k materii vlastního dětství, a
letmými výhledy směrem k tomu, co by mohlo být, pulzuje
přítomnost – nejistá, provizorní, smrtelná. Ale jediná, která
je k mání. Jako by autorský subjekt visel neustále nad
propastí, jako by mu hrozila v každé chvíli totální zkáza.
Jako by všichni „ti druzí“, otec, matka, milenci, byli opravdu
tím příslovečným peklem. Romantismus si u Rudčenkové nepodává
ruku jen s existencialismem, ale rovnou s absurdním,
bezútěšným dramatem. Autorčina hrdinka, neklamně autorka sama,
sice uniká po cestách umění i snění, ale vize, kterou má před
sebou, není spásná. Pokaždé se roztříští o realitu. Jako láska
k autodromu, „to bezpečí autíčka / které nikam nedojede“. Co
zbude, jsou hrsti slov, momentek, obrazů, scén i příběhů,
které drásají. A zároveň dávají neklamnou zprávu: Toto je
život. Toto je báseň. Chůze po dunách je jednou knihou z
tisíce.
V roce 2001 mi Kateřina Rudčenková svěřila své neskromné
přání: Chci být nejlepší českou básnířkou. Mám za to, že se jí
to podařilo.
Radim Kopáč, literární a výtvarný kritik
Foto Pavel Horák
|
