|
|
 Radko
Kubičko, komentátor ČRo
Barometr investigativní žurnalistiky
„Investigativní žurnalistika není pohodlná živnost,“ prohlásil
v nedávné rozhlasové debatě Marek Wollner, známý také z pořadu
České televize Reportéři. Josef Klíma z konkurenčního pořadu
Novy Na vlastní oči mu mohl jen přisvědčit, pro tento rok je
pořad, který zakládal, opět zrušen. A jestliže investigativní
žurnalistika bývá někdy považována za jistý barometr stavu
společnosti, asi na tom nebude ta česká právě nejlépe.
Investigativní novináře si mohou dovolit už jen média veřejné
služby, média komerční ztrácejí zájem.
Ne že by přitom nebylo o čem točit i psát, ve veřejném i
kriminálním prostoru se líhne tolik kauz, že by to uživilo
celou armádu takových profesionálů. Jenže média jsou v krizi,
propadají se a skoro žádný majitel už není tak osvícený, aby
se nechytil za hlavu, když by nějaký novinář žádal o
dvouměsíční lhůtu na přípravu zásadní reportáže, třeba z
podsvětí. Z investigativců se tak postupně stali denní
žurnalisté. A to bývaly časy, kdy pořad Na vlastní oči boural
statistiky sledovanosti, měl velkou uznávanou redakci plnou
hvězdných jmen a její šéf a zároveň moderátor pořadu Radek
John pravidelně získával titul nejlepšího investigativního
novináře, ač sám žádné reportáže už ani netočil. Nakonec to
díky takto získané popularitě dotáhl až na ministra vnitra,
kde se teprve ukázalo, že už dlouho nic nenatočil. Pořad Na
vlastní oči však odhalil mnoho případů, které by bez něj
zůstaly nejen veřejnosti, ale i policii utajeny. Rozhodně měla
jeho redakce velkou podporu vedení stanice. Nyní, jak si
posteskl Klíma, nedosahují už pořady podobného tipu potřebných
sledovaností a díky své drahotě a depresivitě jsou jako první
na odstřel.
Přitom je to právě tento typ investigativní žurnalistiky,
která snad nejlépe vyhovuje definici hlídacího psa demokracie,
jak bývali novináři nazýváni dříve, když ještě měli nějakou
prestiž. Sedmá velmoc nebo čtvrtá moc ve státě je ale v
poslední době ve značném útlumu, a to právě proto, že dochází
k propadu inzertních příjmů a těžko se hledá nový obchodní
model, který by umožnil médiím na nových technologiích, když
ty staré pomalu odcházejí, alespoň trochu vydělávat. Jenže jde
to ztuha a náročná investigativní práce je v takovém prostředí
skoro nemožná. Ne že by dříve měla na růžích ustláno. Josef
Klíma třeba připomněl, že jeden čas mu byla kvůli jednomu
případu přidělena ochranka. Marek Wollner zase vzpomněl
obvinění ze strany veřejných činitelů, že jeho reportéři točí
kauzy na placenou objednávku. Bylo těžké taková obvinění
vyvracet, zvláště když nadřízení z různých důvodů ne vždy
stáli na straně novinářů. Oba se ale kupodivu přesto shodli,
že útoků ze strany politiků i byznysmenů ubylo a že podmínky k
práci z této strany jsou docela dobré.
Není to ale právě proto, že novinařina tohoto typu umírá na
úbytě, a není proto nutné se jí už bát? Do bezmocného a
umírajícího nepřítele se přece nekope. Tím spíše, že novináři
nemají ve společnosti, často svou vinou, nejlepší zvuk. Pořad
Reportéři neprohrál podle Marka Wollnera žádný spor, což
svědčí o jeho profesionalitě. Naproti tomu ale právě v těchto
dnech si můžeme připomenout někdejší kauzu Na vlastní oči o
údajném předražení stavby zámku Budišov. Jedna z aktérek, Věra
Jourová, se díky pořadu dostala do vazby a trestní stíhání jí
skoro zcela zničilo život. Až po čase byla očištěna a nyní je
ministryní pro místní rozvoj.
Někteří investigativní novináři z tištěných médií byli navíc
velmi blízko podezření, že až příliš využívají různých
účelových úniků informací z politických kruhů, takže jejich
investigativní práce je často redukována jen na dobré, ale
jednostranné zdroje informací. V každém případě je jasné, že
barometr investigativní žurnalistiky má značně pochroumaný
vnitřní mechanismus. Jeho oprava není v tomto případě na
žádných státních orgánech, ale jen a jen na médiích a
novinářích samých. |
