|
|
 Jiří
Vejvoda, publicista
Kořeny nebe
Pořady o víře a přenosy či záznamy bohoslužeb patří k
nejtvrdším oříškům rozhlasové dramaturgie. Jak je
rozlousknout, aby odpovídaly společenským poměrům a náladám
21. století? Odpověď nabízí francouzský veřejnoprávní
vysílatel Radio France. Lze ji nalézt každou neděli od 7 do 11
hodin poslechem stanice Radio Culture. Už to, že duchovní
témata jsou zařazena právě sem, o něčem vypovídá.
Základní dilema, jež rozhlas veřejné služby řeší, zní totiž
takto: Kde program tohoto typu vysílat? Otázka je to
nezodpověditelná, pokud po ní hned nenásleduje druhá: Jak má
takové vysílání vypadat? Spokojíme se s tím, co potěší běžné
věřící, například ty, kteří to mají do kostela daleko?
Umístíme mikrofon před kazatelnu a tím splníme jednu z
veřejnoprávních povinností? Nebo se do tématu „srdce a duše“
ponoříme poctivěji, zároveň hlouběji i šířeji? Pak ovšem
neobstojí jen přenos bohoslužby, natož aby se převážně věnoval
obřadům jediné církve, jakkoli v dané zemi převládající. Celý
svět i samotná Evropa se mění – a kdo zůstal stát, ten stojí
opodál.
Francouzské Radio Culture však k opozdilcům nepatří. Nejen že
během několika hodin zvládne nabídnout věřícím tři sestřihy z
modliteb pravoslavných, protestantů i židů a přenos z
katolické mše. Vyváženému vhledu do různých náboženství
předchází od roku 2009 publicistická hodinka s výstižným
názvem Kořeny víry. Jejím duchovním otcem je Frédéric Lenoir.
Narozen francouzským rodičům na Madagaskaru, patří ke
katolíkům širokého intelektuálního záběru. Od mládí četl
bibli, ale i Platona a Junga. Vystudoval religionistiku a
sociologii, absolvoval prací o setkávání Západu s buddhismem.
Vyučuje, vede časopis Svět víry. A vysílá. Neděli co neděli si
po ránu zve do studia zajímavé hosty. Zpovídat mu je pomáhá
Leili Anvarová, Íránka, jež po studiích v Teheránu přesídlila
do Paříže. Odbornice na súfismus, zabývající se spiritualitou
islámu, obohacuje svými podněty diskusi, ale také odráží
měnící se složení současné společnosti.
V globální éře se veřejnoprávní rozhlas nemůže zabetonovat v
jednom pohledu na to, co nás přesahuje. Pokud tak z
pohodlnosti činí, pak škodí. Tomu, co jednostranně protežuje,
i těm, kteří myslí a věří různorodě. |
