Číslo 25 / 2014.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s hornistou.
Radkem Baborákem.

Kazatel, ředitel, Frézař

V době internetu a mobilních telefonů si už jen pamětníci vzpomenou, jaký význam měla před čtvrt stoletím televize. Vždyť události listopadu 1989 dostaly spád ve chvíli, kdy Československá televize ukázala statisícové davy na Letné, žádající zásadní politické změny.

Vláda pod velkým tlakem odvolala 27. listopadu 1989 z vedení televize Libora Batrlu a jmenovala ředitelem Miroslava Pavla, po několika týdnech vystřídaného osobností s nebývalým morálním kreditem – špičkovým dokumentaristou Jindřichem Fairaizlem. Významný dramatik a scenárista přišel sice do televize „udělat pořádek“ (zbavit obrazovku tváří, které léta hlásaly pravdy o vedoucí úloze komunistické strany), nakonec se ale ukázalo, že to bylo i nad jeho síly. Pro Fairaizlovu abdikaci si 1. března 1990, šest týdnů po jmenování, přijeli premiér Marián Čalfa a ministr informací Vlado Príkazský do nemocnice, kde vysílený ředitel pobýval…
Jméno Jindřicha Fairaizla je spojeno nejen s legendární televizní Vlaštovkou, kterou si vymyslel, psal pro ni scénáře a také ji moderoval, ale v šedesátých letech především s mimořádnými dokumenty. V socialistickém Československu například odvážně mapoval život zbohatlých sázkařů (Štěstí za šest křížů), ukázal v televizi trpěné trampské hnutí (Báječná neděle), odkryl trpkou pravdu o sociální situaci seniorů v údajně nejspravedlivějším zřízení na světě (Starci) a zamýšlel se nad pokřiveným hodnotovým žebříčkem lidí, ochotných přenechat své dítě výměnou za tuzexové auto (Inzerát).
Pád Jindřicha Fairaizla po dubnu 1969 byl hrozivý – z mediální celebrity se stal „nikým“. Musel odejít z televize, externí spolupráce s Krátkým filmem vyústila v instruktážní filmy pro omezený okruh diváků (školy, úřady, podniky). Ze všech stran mu bylo dáváno najevo, že jeho jméno se v žádných titulcích nesmí objevit. Aby se uživil, bral v podstatě jakoukoli práci. Dodnes se například spekuluje, že autorem velké části první série legendární Sanitky byl asi Fairazl, který pro scenáristu Jiřího Hubače obcházel pražské záchranky a sepisoval konkrétní příběhy.

Fairaizlovo jmenování ředitelem televize v lednu 1990 bylo proto možné vnímat jako nápravu. I jeho přátelé se ale shodují, že nebyl manažerským typem, a bylo otázkou času, kdy ho úředničina semele. Později se vrátil k tvorbě televizních dokumentů; doba si už ale žádala jiný styl práce než Fairaizlův „kazatelský“. S televizí se proto rozešel na přelomu let 1992 a 1993.
Ve Fairaizlových dokumentech i v rozhovorech, které poskytl, se opakují úvahy o morálce. O to tíživější je pohled na tři sta stran dokumentů Státní bezpečnosti, která Fairaizla vedla jako svého agenta s krycím jménem Frézař mezi lety 1976 až 1984. Za tu dobu jí Fairaizl podal na tři sta zpráv o pražských disidentech, z nichž některé šly rovnou na stůl ministra vnitra. Fairaizl za své zprávy pobíral i odměny, i když to nejdůležitější, co chtěl – totiž práci v České televizi, o kterou své řídící orgány neustále žádal –, mu StB nezařídila.
Komplikované životní cestě Jindřicha Fairaizla, která skončila za smutných okolností v říjnu 1993, a od jehož narození 14. června uplyne osmdesát let, věnuje Český rozhlas Plus ve čtvrtek 19. června ve 20.10 pořad Portréty.

David Hertl, redaktor ČRo