|
|
 Přemysl
Hnilička, publicista
Třicet není padesát
Český rozhlas Plus vznikl jako stanice 1. března 2013
sloučením tří programů: ČRo 6, ČRo Leonardo a Rádia Česko.
Bylo to tehdy bolestné loučení, protože nám posluchačům bylo
jasné, že bude nemožné zachránit všechny oblíbené pořady.
Nejhůře dopadl Leonardo, tomu zůstala jen hodinka vysílání,
přesto – a přes velký odpor většiny dosavadních posluchačů
tří stanic vědy, publicistiky a mluveného slova, kteří Plus
kritizovali – jsem po prvních měsících vysílání Plusu měl
pocit, že situace není tak zlá, jak bylo prorokováno, a
kvalita pořadů je na vysoké úrovni.
To platí dosud, ale... Není to tak dlouho, co vedení stanice
učinilo rozhodnutí, které můj názor poněkud změnilo. V rámci
změn ve vysílání byla totiž většině rozsáhlejších pořadů
zkrácena stopáž. Dosud padesátiminutové pořady, v nichž bylo
opravdu možné jít „do hloubky“, jak inzerují webové stránky
Plusu, byly obrány o dvacet minut a zůstala jim půlhodinka.
V (nejen) Českém rozhlase již mnoho let bují mor. Mor
klipovitosti, zkratkovitosti, rychlé informace. Odevšad
slyším, že posluchač (či hůře: respondent!) nemá zájem sedět
dlouho u rozhlasu, chce svou informaci teď hned a rychle
kvačit za dalším požitkem. Dobrá, je-li tomu tak, pak si
tento posluchač-motýlek, co musí stále přelétávat z květinky
na květinku, může naladit Radiožurnál; ten je určen pro
rychlé informování, případně krátké komentáře. Český rozhlas
Plus má jiný úkol: má se na věci – ať už historické, nebo
ryze současné – podívat z různých úhlů, náhledem různých
odborníků, má analyzovat. A stačí nám na skutečně zevrubnou
analýzu půlhodina?
Z mého pohledu toto „rozkrájení“ vysílacího času ČRo Plus
nejvíce zasáhlo pořady Portréty a Archiv Plus. Pánové
Sedmidubský, Hertl, Hlavatý a další v nich vždy dopodrobna
rozebírali buď jednotlivé zajímavé osobnosti historie
(Portréty), nebo zkoumali historické události (Archiv Plus).
To vše doplněno rozsáhlými ukázkami archivních nahrávek,
které nám byly dopřány bez obligátních klipovitých střihů.
Pozvaní historikové mohli v klidu hovořit o osudu
probíraných osobností či srovnávat tu či onu historickou
událost a politickou situaci v okolním světě. Dnes? Ukázky
jsou krátké, historici téměř zpocení spěchem, neboť je
autoři pořadu pohánějí (musejí pohánět!) kupředu. Povězte mi
– jak může poctivý redaktor odvyprávět život Lecha Walesy za
třicet minut? Ano, zvládne to, ale musí přeci jen trochu
klouzat po povrchu.
A proč to všechno, notabene poté, co se Plusu přidaly
vysílací hodiny? Jen proto, aby se přidaly pořady typu
Trendy nebo se zbytečně reprízovalo? Protože chci, aby Plus
nadále plnil úkol, který si předsevzal, žádám, aby skutečně
analytickým pořadům byla vrácena původní stopáž. Vážení
rozhlasoví šéfové, věřte mi, věrnému posluchači Plusky:
třicet opravdu není padesát. |
