|
Dramaloci z Karlových Varů
V nové programové řadě Kabinet uvede Český rozhlas Vltava v
pátek 4. července v 9.30 premiéru původní rozhlasové
dvacetiminutovky Malá ryba. Autor Petr Pýcha jí připsal
podtitul „dramaloci z Karlových Varů“. Premiéře Malé ryby
bude o den dříve předcházet repríza hry Léto v Laponsku,
kterou Pýcha napsal společně se spisovatelem Jaroslavem
Rudišem.
Co to je to podivné dramaloci? S trochou nadsázky by se dalo
říci, že se Petr Pýcha pokusil o vytvoření nového žánru –
dramatu s géniem loci. Tedy hry, ve které místo děje – nebo
přesněji „město děje“– není pouhým prostředím, ale je pro
příběh klíčové a tematizuje ho. Měst, která mohou díky svým
přírodním, historickým, kulturním či sociálním souvislostem
sehrát při vzniku dramatu stěžejní úlohu, je celá řada,
autor sám má několik dalších nápadů, ale byl rád, kdyby se
nový útvar stal inspirací i pro jiné tvůrce a mapa měst se
neustále rozrůstala.
Samá velká ryba
Vstupní karlovarské dramaloci zavede posluchače do opojné
noci uprostřed mezinárodního filmového festivalu. Městem,
třpytícím se těch několik dní v roce prachem hvězd,
brouzdají celebrity a mohlo by se zdát, že ho ovládl
nakažlivý, bezstarostný optimismus. Ale ne všichni jsou
vírem festivalového dění unešení – taxikář Roman trčí už půl
hodiny před jazzovým klubem a čeká na zákazníka. A s každou
další minutou narůstá jeho vztek na všechny páprdy i mizery,
co se nechávají vozit, zkrátka na celý svět, ve kterém je to
samá velká ryba, a když nedáváš chvilku pozor, už tě maj…
Takhle to nejde dál, něco se musí stát... Ale víc už by bylo
škoda prozradit.
Režisér Aleš Vrzák obsadil do role taxikáře Romana Ondřeje
Vetchého, jeho zákazníka si zahrál Oldřich Kaiser. V dalších
rolích se představí Leoš Noha či rozhlasoví moderátoři a
redaktoři Jolka Krásná, Patricie Strouhalová a Ľubomír
Smatana. A protože podstatná část hry se odehrává v jedoucím
taxíku, vykročil inscenační tým spolu s herci opět ven ze
studia. Natáčení proběhlo během studeného květnového
odpoledne a večera v zahradě rozhlasové budovy v pražském
Karlíně. Mistrem zvuku připravované inscenace je Radek
Veselý, dramaturgem autorka článku, zvukově spolupracoval
Ladislav Železný. A datum premiérového uvedení Malé ryby
není náhodné – právě 4. července začíná v Karlových Varech
49. ročník mezinárodního filmového festivalu.
Benzína na Prix Italia
Pro Petra Pýchu znamená Malá ryba již druhou spolupráci s
Českým rozhlasem za jediný rok. V březnu uvedla Vltava s
velmi dobrým ohlasem premiéru jeho hry Benzína Dehtov –
černé komedie „o životě hrou a hře o život“, se kterou autor
obsadil druhé místo v soutěži o původní rozhlasovou hru,
vypsané u příležitosti oslav rozhlasových devadesátin. Tato
inscenace by měla také Český rozhlas v září 2014
reprezentovat na prestižním festivalu Prix Italia.
Petr Pýcha je civilním povoláním učitel na gymnáziu, ale
psaní se věnuje dlouhodobě – kromě her má na svém kontě také
fejetony a povídky. Vedle toho se zabývá literární
publicistikou a režijně i autorsky působí v amatérském
divadle. Nejvýraznějším prvkem jeho dramatických textů je
mimořádně živý, současný jazyk – a také smysl pro humor,
který koření mnohdy divoké, ale přesvědčivě vystavěné
situace. Přestože Benzína Dehtov byla první samostatnou hrou
napsanou pro rozhlas, s tvorbou pro toto médium už měl autor
své zkušenosti. Dříve psal ale v týmu se spisovatelem
Jaroslavem Rudišem, možná veřejnosti známější polovičkou
tohoto tvůrčího dua, majícího na svém kontě úspěšné
rozhlasové hry Lidojedi, Salcburský guláš či Léto v Laponsku.
Odvaha ke změně
Právě poslední jmenovanou hru uvede Český rozhlas Vltava den
před premiérou Malé ryby, tedy ve čtvrtek 3. července, v
čase cyklu Hra pro tento večer. Jedná se o rozhlasovou verzi
originální roadstory, s níž Petr Pýcha a Jaroslav Rudiš
získali ocenění Českého rozhlasu v dramatické soutěži o Cenu
Alfréda Radoka za rok 2005 a celkově skončili na druhém
místě. Léto v Laponsku bylo následně nastudováno také v
divadle a dočkalo se rovněž knižního vydání.
V rozhovoru uveřejněném na Portále české literatury ke hře
Petr Pýcha dodává: „Není ani tak o Laponsku jako spíš o
odvaze zvednout kotvy. O odvaze ke změně.“ Hlavní hrdiny,
Leoše a Lucii, nalézáme kdesi ve Finsku na kraji silnice při
stopu do Laponska. Mohlo by se zdát, že své problémy nechali
doma, daleko za sebou, ale při dlouhém čekání je minulost
znovu dostihuje a ožívá skrze Leošova otce a jeho vztah k
divoké Lucii i excentrické matce, v jejímž vleku žil Leoš
svůj jednotvárný život do chvíle, než do něj vstoupila
Lucie.
O tom, jaké to je psát v týmu, Pýcha ve zmíněném rozhovoru
říká: „Psaní ve dvou vám musí něco přinést, nějakou výhodu.
Jinak by nemělo cenu. Nemá smysl se s někým trápit nad
textem, když vidí svět jinak, nemá stejný cit pro humor,
nebere vás jako rovnocenného partnera, chybí důvěra. To je
pak lepší si to napsat sám. Ale když na druhou stranu vám to
ve dvou píše rychleji a ještě se u toho výborně bavíte, má
to smysl. Když píšete sám, kolikrát se dostanete do slepé
uličky, ale ještě třeba dvě hodiny v ní jedete. Při psaní ve
dvou je takových situací míň, protože hned na začátku jste
na ně upozorněn.“
Hořkou komedii o cestě k dospělosti Léto v Laponsku
nastudoval v roce 2006 režisér Petr Mančal s herci Martinem
Myšičkou, Janou Strykovou, Hanou Maciuchovou, Jiřím Ornestem
a Ivanem Řezáčem.
Klára Novotná, dramaturgyně
Foto Jana Knappová a
Foto Martin Velíšek |